Kniha návštěv

Datum: 29.09.2011

Vložil: Petra

Titulek: Re: smekám...

Janelco,
doufám, že také užíváš sluníčka do posledních chvil, pak nám bude opravdu chybět a každé byť i malinké vykouknutí sluníčka bude balzám na duši. Sluníčko, vlastně taková běžná každodenní věc, kterou bereme jako samozřejmost a nad kterou se ani nezamýšlíme, nám dává tolik energie a sil do života. Je to nedocenitelný lék na dobrou náladu a deresi:) Kéž bychom si uvědomovali, co v životě všechno nám může být nápomocí.
Jsem ráda, že Tě stránky zaujaly, snažím se na nich pracovat, i když to jde pomalu. A víš, lidé nás zrakově postižené často obdivují. Člověk v takové situaci si to i rád poslechne, jak mu okolí vyjadřuje obdiv, zvedne mu to jeho sebevědomí, sebedůvěru a touhu pracovat na sobě samém. Přeci ztrácet zrak nebo oslepnout není vůbec jednoduché... Ale "trápení" nevidomých je vidět každý den, můžeme si všímat na ulici lidí s bílou hůlkou, doprovodit je, dozvědět se o jejich životě a přemýšlet nad jejich osudem a trápeními. Vždyť ale na té ulici je jistě plno jiných lidí, kteří prožívají ještě horší situaci než nevidomý člověk (např. úmrtí dítěte v rodině, vážná nemoc aj.) a také by si zasloužili vyjádření soucítění s jejich životní situací. A těchto lidí si nikdo nevšimne a ani nemůže... Tím chci jen říci, že každá náročná situace vyžaduje boj s ní a nevzdávat se. Někdo se musí naučit Braillovo písmo, někdo ovládat počítač ústy, jiný bojuje se svou náročnou zákeřnou nemocí. Myslím, Janelco, že ty sama jsi v životě také hodně musela zabojovat a mnozí by před tebou a tvým pozitivním přístupem k životu museli také smekat.
Přeji krásné sluníčkové dny!





Zpět na diskuzi