Poradna

Poradna by měla návštěvníkům těchto stránek posloužit k rozpravě o možnostech výchovy, vzdělávání a životě zrakově postižených. Další velkou oblastí je problematika psychického vyrovnávání se se různými náročnými životními situacemi a všeobecně pomoc s řešením psychické nepohody člověka.

poradna byla pro velkou časovou vytíženost Petry uzavřena, níže bude postupem času pouze archiv dotazů a odpovědí

Archiv poradny

 

kanomiss 8.11.2014 (20:21)

 

Gratz 7.11.2014 (10:47)

Dobrý den, chci se zeptat jak se mám zachovat, když jsem poslala fotku naďer jednomu klukovi, ale nepočítala jsem s tím, že by to mohl ukázat kamarádovi, který teď běhá po škole a všem to říká..tu fotku jako důkaz nemá... Vím jsem úplně blbá, noo naivní spíše....Mám říct pravdu nebo zatloukat?

petrahele reaguje: 9.11.2014 (14:06)

Milá Gratz,

Děkuji za Váš dotaz do poradny a vůbec za důvěru, kterou svěřujete Vaším psaním sem. Velmi si toho vážím. Píšete, že jste poslala fotku ňader jednomu klukovi, ale nepočítala jste s tím, že by ji mohl ukázat dalším lidem. Kamarád teď chodí po škole a všem o té fotce povídá, ale fotografii jako důkaz nemá. Nevíte, zda máte říct pravdu, či zatloukat…

Gratz, musí to být pro Vás velmi nepříjemná situace, protože každý člověk potřebuje mít chráněné své soukromí, které je jen naše. Rozumím, že jste nepočítala s tím, že se Vaše foto může dostat také někam jinam a byla jste důvěřivá. Důvěřovala jste tomu klukovi, který odhalil Vaše soukromí tím, že o té situaci po celé škole povídá. Gratz, občas se stane, že uděláme chybu, kterou si uvědomíme až později, ale důležité je, že teď víte, že je potřeba si chránit své soukromí a to zvlášť na internetu. Zkuste se podívat na tyto stránky:

http://www.bezpecnyinternet.cz/

Ptáte se mě, co dál. Gratz, bohužel Vaše sdělení je velmi krátké, nevím, co právě teď prožíváte, jaké jsou Vaše pocity, co byste chtěla udělat apod. Každopádně, myslím, že neexistuje jedno jediné řešení, které je správné. Každý to cítíme jinak, co bychom chtěli udělat. Určitě se ale k situaci nemusíte vůbec vyjadřovat, pokud nechcete, nikdo nemá právo po Vás takové vyjádření chtít. Je to Vaše soukromí a nemusíte o něm nikomu nic říkat. I když vím, že je to nepříjemná situace. Na druhou stranu vnímám, že by bylo dobré si s Vámi o tom více promluvit, slyšet více o celé situaci a o Vás samotné. Zasloužíte si teď pomoc a podporu. Bohužel prostřednictvím emailu je pomoc někdy krátká. Napadá mě, zda byste si o věci nechtěla promluvit po telefonu nebo chatu? Je k tomu určená linka bezpečí, kde podobné problémy jako ten, o kterém píšete, řeší:

www.linkabezpeci.cz

Určitě si zasloužíte pomoc a podporu a na Lince bezpečí jsou odborníci, kteří jsou připraveni Vás vyslechnout, a třeba společnými silami najdete nějaké řešení

Myslím na Vás a držím palce!

Mgr. Petra Helebrantová

 

Alone 5.11.2014 (11:17)

Dobrý den. Chci zkusit jak to tady funguje, než začnu psát problém. Za jak dlouho se mi tady dostane odpověď?

petrahele reaguje: 5.11.2014 (22:00)

Dobrý den, Alone,

děkuji za důvěru, kterou dáváte v tuto poradnu. Určitě sem můžete psát a já se Vám budu snažit odpovědět během 1 - 3 dní.

Mějte krásné podzimní dny

Mgr. Petra Helebrantová

 

Gabriela 9.10.2014 (18:03)

Dobrý den. Můžu tady psát i o domácích problémech? Vážně si o tom potřebuju s někým povídat..

petrahele reaguje: 11.10.2014 (18:04)

Dobrý den, paní Gabrielo,

určitě sem můžete psát o všem, co Vás trápí a nechcete na to být sama.

Přeji pěkné dny

Mgr. Petra Helebrantová

 

kristyna 2.9.2014 (14:13)

petrahele reaguje: 3.9.2014 (00:23)

Dobrý den, Kristyno,

děkuji Vám za dotaz, bohužel se však problematikou dlohového poradenství nezabývám. Doporučuji Vám se obrátit na občanskou poradnu, kde Vám poskytnou odborníci bezplatné poradenství a věřím, že Vám pomohou:

http://www.obcanskeporadn

Držím palce

 

Zuzana 17.8.2014 (04:12)

petrahele reaguje: 1.9.2014 (13:43)

Milá paní Zuzano,

Děkuji Vám za napsání do této internetové poradny. Velmi si vážím Vaší důvěry, kterou mi svými slovy svěřujete.

Píšete o svém příteli (jste spolu 5 let), který je k Vám v poslední době hodně nervózní, ačkoli nyní máte vše, po čem jste dříve toužili (práci, byt). Snažíte se, aby v domácnosti měl všechno připravené a aby se tam cítil dobře (navařeno, vypráno apod.), ale přesto se k vám chová nervózně. Zuzano, říkám si, co je to pro Vás „v poslední době“? Jedná se o dny, týdny či třeba měsíce? A jak přesně vypadá to jeho „nervózní“ chování? Máte pocit, že se např. něco ve Vašem či partnerově životě změnilo? Něco, co by mohlo mít souvislost s jeho chováním? Oceňuji, Zuzko, že jste se už přítele i ptala, co ho trápí, ale on sám to neví, něco ho vnitřně trápí a neví co. Myslím, že takto projevený Váš zájem příteli může dávat pocit, že jste s ním, že vnímáte, že se trápí a nenecháváte ho v tom samotného. Někdy se opravdu člověk může trápit, být nervózní, smutný, ale neví, proč se tomu tak děje. Může to být krátkodobá záležitost, která sama časem odezní, ale také déledobější pocit nepohody, který je pak potřeba řešit s odborníkem – psychologem či případně psychiatrem. Vím, že to není jednoduché najít tu odvahu a vykročit za odborníkem, ale často to může člověku velmi pomoci. Aspoň to, že na věc není sám, že si může s někým nezaujatým promluvit o tom, co cítí, co se v něm děje, co by si přál, může být velmi úlevné. A muži často neradi na rozdíl od žen, sdílejí svá trápení s druhými, a ponechávají si je pro sebe, shromažďují je uvnitř sebe, což může někdy jejich trápení ještě zvyšovat.

Napadá mě tedy, zda by si přítel nechtěl o tom, co nyní prožívá a cítí, si s někým promluvit? Může využít bezplatné anonymní chat/skype poradny:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

či telefonické poradenství na linkách důvěry, kde se mu budou věnovat kvalifikovaní pracovníci, kteří s ním vše proberou. Také si myslím, že i Vy byste si zasloužila, aby se Vám někdo věnoval a probral s Vámi vše, co Vás tíží. Proto neváhejte tyto linky nebo další odborníky kontaktovat.

http://www.capld.cz/linky-duvery-cr

Samozřejmě je také možné vykročit přímo k odborníkovi – psychologovi. Řada z nich pracuje zdarma v rámci sociálních služeb nebo na pojišťovnu. Nebo také můžete využít bezplatných služeb psychologů v rámci Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, která je dostupná v každém regionu.

Zuzano, rozumím, že se cítíte nedobře, protože se domníváte, že chování Vašeho přítele je způsobeno Vámi. Jste zoufalá, když vidíte, že se přítel trápí a nevíte, jak mu pomoci. Bojíte se, že byste se po tolika letech měli rozvést. Myslím, že už to, že o něj projevujete zájem, snažíte se mu pomoci, už jen to, že jste sem napsala, značí o tom, že o něj máte velký zájem mu podat pomocnou ruku. Určitě ho můžete nasměrovat na poradenství, které jsem Vám výše poslala, můžete ho také přímo doprovodit k odborníkovi. Vlastně můžete být taková doprovodná ruka, která ho vede a pomáhá mu. Ale ten hlavní velký krok bude muset učinit on sám a já věřím, že se mu to povede a budete moci společně hledat způsoby, jak být opět šťastní.

Držím palce

Mgr. Petra Helebrantová

 

robert 4.8.2014 (21:47)

petrahele reaguje: 7.8.2014 (00:06)

Milý pane Roberte,

Děkuji Vám za dotaz a za důvěru, kterou svým dotazem svěřujete této poradně. Velmi si vážím toho, že o svém problému otevřeně mluvíte. Píšete, že máte asi problém s pitím, bohužel však Vaše sdělení je velmi krátké – nepíšete, jak často a kdy pijete, jestli se pití váže k určitým životním událostem apod. Nevím, jak je pro Vás téma pití důležité, jak Vás trápí. Když si čtu další Vaše řádky, napadá mě také, zda Vaše pití nemůže souviset s životní nespokojeností, kterou prožíváte? Jestli pití pro Vás nemůže působit jako pomyslný lék na Vaše trápení?

Nicméně mi přijde důležité, když píšete, že nejste ve svém životě šťastný, i když máte vše, o čem jste dříve toužil (byt, ženu, kterou milujete apod.). Cítíte se hodně nervózní, nesoustředěný, a máte pocit, že Vás něco zlobí. Máte pravdu, že někdy v životě dosáhneme toho, co jsme si přáli a přesto se necítíme šťastni a můžeme prožívat určitou vnitřní prázdnotu a možná i zklamání z toho, že nejsme spokojení.

Roberte, vzhledem ke stručnosti Vaší zprávy se mohu vyjádřit jen obecně a napadá mě plno otázek v souvislosti s Vašimi řádky. Říkám si např., jak dlouho už se takto nešťastný cítíte? Zda pocity nesoustředěnosti a nervozity jsou s něčím spojené či se váží na určitou událost či prostředí – domov, práce, zájmy? Je velmi těžké odhalit, kde mohou být kořeny Vaší životní nespokojenosti, k tomu je emailové poradenství bohužel velmi krátké. Napadá mě, zda byste nechtěl si o tom, co nyní prožíváte a cítíte, si s někým promluvit? Můžete využít bezplatné anonymní chat/skype poradny:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

či telefonické poradenství na linkách důvěry, kde se Vám budou věnovat kvalifikovaní pracovníci, kteří s Vámi vše proberou, a věřím, že společnými silami můžete objevit příčiny Vaší nespokojenosti a hlavně hledat způsoby, jak být ve svém životě aspoň o kus šťastnější.

http://www.capld.cz/linky-duvery-cr

Možná odpověď na Vaše otázky ani na lince důvěry neobdržíte hned, možná později zjistíte, že by bylo dobré si promluvit s psychologem či psychoterapeutem a hledat svojí cestu směrem k životní spokojenosti.

Roberte, vnímám napsání do této poradny možná jako první krůček k tomu, abyste se cítil spokojenější. První krůček k otevřenosti a řešení Vašeho problému. Já věřím, že s pomocí odborné pomoci se Vám podaří najít zase rovnováhu, harmonii a spokojenost.

Držím palce

Petra Helebrantová

 

 

Martinka 30.7.2014 (23:29)

petrahele reaguje: 6.8.2014 (23:26)

Milá paní Martinko,

Děkuji Vám za důvěru, kterou ve mně svěřujete, když píšete sem do poradny. Velmi si toho vážím a jsem ráda, že se svým trápením nezůstáváte sama. Píšete o svém životním příběhu. Pracujete s lidmi a práce je poměrně náročná, ale máte ji moc ráda. Jednou jste si v práci vzala prášky na spaní a skončila jste na psychiatrii se závěrem dekompenzace u osobnosti s narcistickými rysy. Z práce jste musela odejít, k psycholožce chodíte už několik měsíců, cítíte se lépe, ale máte pocit, že to není výsledek terapie, ale času. Postupně jste přišla na to, proč jste si vzala prášky na spaní – nakumulovala se na Vás neoprávněná kritika od kolegů. Nedokázala jste se vůči ní ohradit, plakala jste, jak jste nemožná, omluvila se a vzala si ty prášky. Martinko, chápu, že taková situace pro Vás musela být velmi náročná, dostala jste se do krizové situace a nevěděla jste, jak ji v tu chvíli řešit. Někdy jsme takto vnitřně dlouhodobě frustrováni, náš pomyslný džbán se postupně plní a plní, až přeteče a my se dostaneme do situace, kterou neumíme racionálně zvládnout.

Důležité se mi zdá, jak se cítíte nyní, jak Vám je. Píšete, že stále prožíváte velké zklamání, stýská se Vám a nejvíce Vám vadí, že se Vás tehdy nikdo nezastal, že Vám nikdo nezavolá. Snažila jste se to kolegům říci, zavolat jim, ale oni nechtějí s Vámi mluvit. Pak jste si smazala kontakty, abyste je nemohla kontaktovat. Od šéfa jste se dozvěděla, že jste profesně skvělá, ale že je problém ve Vašem chování. Pak se Vám dostalo soudu, že vidíte na ostatních chyby, jen ne na sobě. Přišlo Vám to hodně líto. Martinko, vnímám nyní takový svíravý pocit Vaší samoty. Jako byste byla osamocená, chtěla byste být v kontaktu s bývalými kolegy. Každý člověk potřebuje ke svému životu druhé, občas potřebujeme, aby se nám druzí sami ozvali a byli s námi ve chvílích, které jsou pro nás náročné. Vy jste se cítila sama a tak moc jste chtěla být v kontaktu s kolegy, ale oni Vás opustili. Jako byste pro ně nic v tu chvíli neznamenala. Říkám si, co vše to bylo za pocity, které jste prožívala - smutek, zklamání, lítost…

Naprosto rozumím tomu, že byste ráda na vše zapomněla a žila už jen spokojeným životem. Říkám si, zda však jde na všechny tyto bolestivé události zapomenout? Bylo by to jednoduché a velmi úlevné, avšak zapomenout můžeme jen povrchově, v hloubi duše nám stejně všechny zážitky zůstanou a budou nás do budoucna ovlivňovat. Duše si totiž všechny naše zážitky dobře pamatuje. Někdy je lepší se smířit s tím, co se stalo, snažit se s tím vyrovnat a případně si odpustit vše, co si vyčítáme. Jen tak můžeme opustit bolavá místa, která jsme prožili. Není to však jednoduché. Smířit se s tím, jak to bylo a snažit se hledat takovou cestu, na které byste byla šťastná. Říkám si, jak by taková Vaše cesta měla vypadat? Jaké by to mělo být, abyste byla spokojená, co vše byste k tomu potřebovala?

Také mi běží hlavou, jak to máte nyní. Máte kolem sebe kamarády, se kterými si rozumíte, nebo se cítíte i nyní sama? Jsem ráda, že chodíte na psychoterapii, čas určitě pomůže člověku najít náhled na situaci, koukat se na ni jinýma očima. A pohled někoho jiného nám může opět jinak zprostředkovat realitu.

Martinko, ráda bych Vám dala jedno nebo více konkrétních rad, které by Vám zaručeně pomohly. Bohužel takto náš život nefunguje  Většinou musíme sami hledat cestu, která nám vyhovuje, která nám pomůže, prostě tu, která je předurčená přímo pro nás. A není to často cesta jednoduchá, ale může to být cesta plná nástrah, na které objevujeme, jací jsme, chvílemi se cítíme nahoře, chvílemi dole, někdy šťastní, jindy smutní. Můžeme pak odcházet o kus posíleni.

Martinko, běží mi hlavou plno otázek, když o Vašem příběhu přemýšlím. Bohužel možnosti internetového poradenství jsou velmi omezené, můžeme si tu navzájem předat jen malé množství informací. Doufám, že jsem Vám svými slovy dala aspoň malou naději, neboť věřím, že i ve Vašem životě se objeví malá jiskřička naděje.

Budu na Vás myslet, ať se cítíte ve svém životě lépe a lépe!

Hodně sil

Mgr. Petra Helebrantová

 

Martina 6.5.2014 (13:16)

petrahele reaguje: 7.5.2014 (13:53)

Přeji krásný den, paní Martino,

Děkuji Vám za dotaz a za důvěru, kterou svěřujete v tuto poradnu. Píšete ohledně své pětileté dcery – vnímáte, že má nízké sebevědomí a také se u ní objevuje agresivní chování. Problémy jste začala pozorovat zhruba v jejich 3.5 letech, v době kdy nastoupila do mateřské školy. Od té doby vidíte, že se dětí straní, neví, jak s nimi komunikovat, ale zároveň máte pocit, že by s nimi ráda kontakt navázala. Doma je dcera aktivní, upovídaná, ale mezi vrstevníky zamlklá, ustrašená.

Martino, je dobře, že se snažíte dcerku co nejvíce chválit a povzbuzovat ji. To vše by mělo vést k posílení její sebedůvěry a sebevědomí. Říkám si, jakou roli na chování dcery mohl mít vstup do mateřské školy? Cítí se tam dcera spokojená nebo naopak se jí tam nelíbí, nechodí tam ráda? Má tam kamarády? Bylo by určitě dobré se zeptat paní učitelky či dalších dospělých osob ve školce, jak na ně dcera působí, jak se chová v interakci k ostatním dětem, k dospělým, jak k ní naopak přistupují děti apod. Přeci jen paní učitelka může dcerku vidět zase z jiného úhlu pohledu a může Vám pomoci dceři lépe porozumět. Z Vašich slov jsem pochopila, že před vstupem do školky dcera navazovala vztahy s ostatními dětmi (např. na dětském hřišti) bez problému? Je opravdu možné, že se dcera v dětském kolektivu necítí dobře, možná má pocit, že jí ostatní děti nerozumí a neví, jak s nimi komunikovat. Píšete, že máte pocit, že s dětmi by kontakt ráda navázala – to se mi zdá důležité, protože také musíme myslet na děti, které si rády hrají o samotě, preferují např. starší děti a o komunikaci s vrstevníky nemají větší zájem. Napadá mě, zda má dcera kolem sebe děti, se kterými si rozumí – např. v širší rodině, u Vašich kamarádek apod.?

Také píšete, že máte pocit, že je na sebe dcera hodně tvrdá a chce být ve všem nejlepší. Pokud se jí to nepodaří, následuje lítost a pláč. Říkám si, jak často se dceři daří být úspěšná? Jak často v kolektivu dětí zažívá úspěch? V souvislosti s tím mi běží hlavou, jak to má ve školce, jaké tam má postavení, jestli může v něčem vynikat a být tam dobrá?

Je opravdu možné, že dcera zažívá určité vnitřní napětí či rozladění, které může dávat najevo Vámi popsanou agresivitou, kterou zatím směřuje jen na rodinu nikoli např. na prostředí školky. Protože bohužel z Vašeho textu nemůžu udělat jakýkoli závěr, neboť bych potřebovala mnoho dalších informací, zdá se mi nejlepší navštívit odborníka – psychologa. Můžete navštívit pedagogicko psychologickou poradnu, kde jsou služby poskytovány zdarma. Psycholog se Vám bude věnovat a probere s Vámi, proč se dcera takto chová a co lze udělat proto, aby se dcera v dětském kolektivu cítila dobře. Za konzultaci nic nedáte a budete moci situaci probrat s nestrannou osobou.

Budu držet palce!

 

petr 16.3.2014 (10:28)

petrahele reaguje: 18.3.2014 (15:23)

Milý pane Petře,

děkuji Vám za dotaz do poradny, vážím si Vaši důvěry, kterou ve mě svěřujete. Píšete, že jste po nepovedeném manželství zůstal sám. Petře, rozchody jsou velmi často bolestivé a duše se z nich vzpamatovává někdy i velmi dlouhou dobu. Bohužel jste mi napsal velmi krátký vzkaz, říkám si, jak se nyní cítíte, jak Vám je a co byste potřeboval? Přeci jen kakždý člověk je jiný a potřebuje odlišnou cestu, jak najít opět duševní rovnováhu a spokojenost.

Přemýšlím, zda byste si nechtěl o tom, co prožíváte, více promluvit? Sama vnímám jako velkou odvahu a snahu změnit Vaši situaci už tím, že jste sem napsal. A to se mi zdá moc dobré, je to takaový první pozitivní krok k tomu, abyste se cítil zase dobře.

Pokud si chcete promluvit o tom, co Vás trápí, můžete využít zdrama chatové nebo skype poradny, které fungují v rámci linek důvěry. Posílám Vám na ně odkaz:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

Nebo můžete také zavolat na linky důvěry, kam často volají právě lidé s problémy ve vztazích. Jsou tu odborníci, kteří se Vám budou věnovat a věřím, že společně najdete směr života, se kterým budete spokojen. Můžete si vybrat linku důvěry z následujícího seznamu:

http://www.capld.cz/linky-duvery-cr

Také si říkám, zda máte kolem sebe někoho, kdo by Vás mohl nyní podpořit, být oporou? Některé situace sami nezvládneme a potřebujeme někoho, kdo při nás stojí. Mám pocit, že si takovou oporu zasloužíte, nebojte se o ni si říci.

Petře, držím palce a myslím na Vás!

 

 

marketa 3.3.2014 (11:45)

petrahele reaguje: 5.3.2014 (12:20)X

Dobrý den, paní Markéto,

děkuji Vám za zadání dotazu do poradny, velmi si toho vážím. Píšete o Vaší jedenáctileté dceři, která ve škole prošla šikanou, takže jste ji dali do nové školy, kam chodí její starší sestra, která však tento rok základní školu končí. Dcera se bojí chodit do školy, že to nezvládá, že nestačí dětem. Už to trvá několik let, ale poslední čtyři měsíce máte pocit, že je vše o něco horší a nevíte, jak dál. Chodíte s dcerou na psychoterapii, kde vám řekli, že dcera musí získat zpátky sebevědomí. Vy jste zoufalí, ve škole vám vyhrožují sociálkou.

Paní Markéto, věřím, že situace s dcerou pro vás všechny musí být náročná. Ale opravdu děti, které prošly šikanou, potřebují často velmi dlouhou dobu, aby nabyli sebevědomí, aby získali důvěru v druhé a celkově aby bez obav mohly fungovat v kolektivu. Není to jednoduchý proces a může trvat dlouhou dobou. Jestli jsem to dobře pochopila, už to bylo s dcerou lepší, ale poslední čtyři měsíce se situace opět zhoršila. Zkusila bych pátrat, co se stalo, že se situace zhoršila, že se dcera opět bojí chodit do školy. Určitě je fajn, že chodíte na psychoterapii, myslím, že by dceři měla velmi pomoci. A pokud jste s psychoterapeutkou spokojena, zkuste s ní probírat vše, co trápí také Vás a s čím si nevíte rady. Píšete, že vám škola vyhrožuje kontrolou sociálky, říkám si proč? Je to kvůli vysokým absencím dcery nebo kvůli něčemu jinému? Rozhodně ve škole by měli vědět, proč tam dcera nechce chodit, co měla dříve za obtíže, čím si prošla. Dobrý učitel by toto vše měl pochopit – ale pochopit neznamená, že dcera nebude do školy chodit, ale znamená to zkusit společně s Vámi hledat řešení. Ve škole by Vám měl pomoci třídní učitel, výchovný poradce a někdy má škola také školního psychologa. To jsou lidé, kteří by tam měli být pro Vás a pro Vaši dceru. Společně můžete pátrat, co dceři ve škole nejvíce vadí a co lze udělat proto, aby se tam cítila lépe. Napadá mě, má tam nějakého kamaráda? Jaké má vztahy s kolektivem? Jak jí jde učivo? Hlavou mi běží plno otázek, bohužel zde je na ně málo místa. Prosím, zkuste o problémů mluvit s pedagogy, kteří by měli být Vaši oporou. Dcera by ve škole měla mít takové prostředí, kde se cítí dobře. Pokud to daná škola není schopna zajistit, můžete uvažovat o změně školy. Jsou také možnosti dát dceru do školy pro žáky se specifickými potřebami, kde mají mikrotřídy – do dvanácti dětí – samozřejmostí je zde individuální přístup a dbaní na pocit bezpečí každého dítěte. Poradit se také můžete v pedagogicko psychologické poradně.

Bohužel takto po emailu Vám nedokáži více poradit, protože neznám Vás, Vaši dceru ani školní prostředí.

Držím palce!

 

 

Joy 18.2.2014 (21:11)

petrahele reaguje: 18.2.2014 (22:49)

Milý/á Joy,

Velmi Vám děkuji za Vaše řádky, které mě potěšily a povzbudily k další práci. Přeci jen jen velmi málo lidí mi zde zanechá zde zpětnou vazbu či pocity z mých reakcí.

Vážím si Vašich slov a srdečně děkuji

 

nilak 17.2.2014 (10:34)

petrahele reaguje: 18.2.2014 (22:45)

Milý/á Nilak,

Děkuji Vám za dotaz a za důvěru, kterou svěřujete v mou poradnu. Chtěl/a byste radu, jak se vyrovnat s rozvodem po 25 letech. Rozvod je stresově velmi náročná životní situace a to zvlášť v případě, kdy spolu partneři žili dlouhou dobu. Každý člověk potřebuje něco jiného, jak se s náročnou situací vyrovnat. Bohužel o Vás vím velmi málo, tak můžu psát jen obecně, snad Vás aspoň něco osloví.

Nevím, jak dlouhá doba uběhla od vašeho rozvodu, protože člověk po rozvodu prochází různými fázemi. Nejprve můžeme po rozchodu prožívat šok z nastalé situace, avšak tento šok může následně přecházet v pocity prázdnoty, ztráty či smutku. Je však naprosto samozřejmé, že můžete prožívat řadu jiných emocí, které se mohou i různě střídat. Často po tak dlouhém vztahu může mít člověk po rozchodu pocit, že jeho život najednou ztratil smysl, neví, jak dál. Ale i takovou náročnou situaci jako je rozchod, můžeme vnímat jako prostor či příležitost pro hledání nového smyslu života.

Někdy se lidé ptají, jak dlouhou dobu jim bude trvat, než se s rozchodem vyrovnají. Na tuto otázku však nemůžu jednoduše odpovědět, avšak vyrovnání se s rozchodem může trvat velmi dlouhou dobu – tedy i několik měsíců či dokonce let.

Neexistuje ani univerzální rada, co můžeme udělat, aby nám bylo lépe. Někdy pomáhá dívat se více do budoucnosti, hledat nový smysl života a cestu. Ale není to jednoduché a ne vždy nám mysl umožní přemýšlet tímto směrem, protože jsme zahlceni emocemi z rozchodu. Můžeme se pokusit minulost uzavřít např. tím, že zabalíme všechny věci partnera či vše, co nám minulý vztah připomíná. Prosím, zkuste také myslet nyní hlavně na sebe a udělejte si radost i drobnostmi. Volný čas můžete nyní naplnit tím, co Vás dříve bavilo (koníček, aktivita, přátelé) a co Vám přinášelo radost.

Vaše sdělení je velmi krátké, a nemůžu tudíž reagovat přímo na Vaší životní situaci. Napadá mě, zda byste si nechtěl/a o Vaší tíživé situaci promluvit s nějakým odborníkem? Protože vnímám, že to, že jste sem napsal/a muselo vyžadovat velkou odvahu a odhodlání něco ve svém životě změnit, hledat nové cesty. A toho si velmi vážím. Když jste dokázal/a napsat sem, mohl/a byste také využít např. chatové poradenství, kde budete mít větší prostor pro sdělení informací a Vašich pocitů. Posílám Vám kontakty na odborné chatové poradenství, které je bezplatné:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

O tom, co prožíváte, můžete také mluvit s odborníkem na telefonické lince důvěry, který se Vám bude věnovat a věřím, že spolu vše proberete a budete hledat cesty, co se dá ve Vaší situaci udělat. Níže jsou kontakty na linky důvěry:

http://www.capld.cz/linky-duvery-cr

Budu Vám držet palce, ať je Vám brzy lépe a najdete aspoň malou jiskřičku ve Vašem životě

Hodně sil!

 

Olga Vyskočilová 16.2.2014 (10:11)

petrahele reaguje: 16.2.2014 (12:08)

Milá paní Olgo,

Děkuji Vám za dotaz a za důvěru, kterou ve mě vkládáte. Píšete, že je Vám 57 let a postupně ztrácíte zrak, ráda byste se naučila Braillovo písmo, abyste si označila např. věci v kuchyni. V pražském Tyfloservisu Vás od toho odrazují, že nezažili vidícího člověka, který by se to naučil.

Olgo, na Váš dotaz se nedá jednoznačně odpovědět. Učení se Braillova písma je velmi náročné, vyžaduje hodně trpělivosti a usilovné práce. Právě mnozí lidé, kteří o zrak přicházejí, se ještě jako vidící Braillovo písmo učí. Je naprosto samozřejmé, že děti, které ztrácejí zrak se ve škole učí bodové písmo. Také dospělí, kteří o zrak přicházejí a ještě něco vidí se začínají učit Brailla. Dokonce někdy mohou být zbytky zraku nápomocné, např. v zahraničí mají vytvořené pomůcky tak, aby se mohlo při výuce bodového písma využít zbytky zraku – např. kartičky s jednotlivými znaky jsou vizuálně tučné a velké, takže si můžete udělat vizuální představu o znaku a následně ji spojit s hmatovou, někomu to pomáhá.

Myslím, že věk při učení bodového písma není stěžejní (samozřejmě vyjma vyloženě seniorů), důležité je, jak jste motivována, kolik energie do učení chcete dát. Mnoho lidí se Brailla ve Vašem věku naučilo, mnoho to však také vzdalo, je to opravdu individuální. Nicméně myslím, že za zkoušku nic nedáte. Učebnici (slabikář) bodového písma pro dospělé si můžete jako čtenářka Macanovy knihovny zdarma a bez doporučení vyzvednout přímo v knihovně.

Když odpovídám na Váš dotaz, vzpomínám si na jednu paní, která se naučila Brailla jen pro své potřeby – na označování věcí v kuchyni. Tato paní mi povídala, že neprošla kurzem bodového písma, protože čtení z papíru ji přišlo velmi náročné a neměla na to již sil. Ale zvládala rozpoznávat znaky z dymopásky či plastové folie. Ono opravdu, když si vyzkoušíte číst z dymopásky na označování či plastové folie, tak čtení je mnohem jednodušší, znaky jsou více hmatatelné. Dokonce, když se učí Brailla děti, tak v jejich slabikáři jsou hlavně zpočátku plastové folie, ze kterých se jim lépe čte. U učebnice pro dospělé však toto není. Ale vrátím se k této paní. Paní se naučila rozpoznávat izolovaně jednotlivé znaky, které si pak nechala psát na dymopásku, ze které je bez problému poznávala. Nejprve v kuchyni fungovala tak, že si na dymo pásku označovala např. jen jedním znakem (třeba počátečním písmenem), pak psala ob písmeno, aby znaky byly rozpoznatelnější a nakonec přečetla písmena vedle sebe. Nicméně tato paní neumí a nezvládá číst Braillovo písmo z papíru. To sem uvádím spíše jako ukázku toho, jak jsou někdy nevidomí inovativní a co si vymyslí, aby se danou věc naučili. Instruktoři bodového písma by asi s jejím postupem nesouhlasili, nicméně samotné mi přijde fajn, když si paní přišla na to, jak přečíst označené věci v kuchyni, když nepotřebuje čtení bodových knih.

Každopádně nenechala bych se odradit, a pokud byste se písmo chtěla naučit, určitě bych se do toho pustila. Uvidíte, jak to pro Vás bude přijatelné, je to opravdu náročný proces.

Budu držet palce

 

 

Lirri 11.1.2014 (19:50)

petrahele reaguje: 12.1.2014 (16:33)

Milá Lirri,

Děkuji Ti, že jsi našla odvahu a obrátila se na moji poradnu. Vážím si Tvé důvěry, kterou ve mě vkládáš. Věřím, že nebylo lehké sem napsat, ale Ty jsi to zvládla, toho si moc cením. Píšeš, že je Ti čtrnáct let a nemáš žádné problémy doma ani ve škole. Velmi tě však trápí sebevražedné myšlenky a to hlavně večer. Lirri, jak to popisuješ, musí to být opravdu velmi náročné a možná i vyčerpávající s takovými myšlenkami žít. Jsem ráda, že jsi sem napsala.

Když zde povídáš o těch myšlenkách, píšeš, že celý den ve škole Ti je dobře, bavíš se s kamarády, směješ se, odpoledne přijdeš domů, je Ti ještě dobře a tak večer kolem šesté přijdou právě tyto myšlenky. Nedivím se, že Ti v těchto myšlenkách není dobře a cením si toho, že se s nimi snažíš něco dělat. Ale jak píšeš, nedaří se Ti je zahnat, i když bys tak ráda. Už jsi vyzkoušela plno věcí – např. začneš poslouchat veselé písničky, jdeš za rodiči či se snažíš jinak rozptýlit, ale myšlenky jsou stále v hlavě. Dokonce jsi si později snažila sepsat, co ve dnech, kdy se objevily sebevražedné myšlenky, bylo jiného – nepřišla jsi však na nic zvláštního, co by Tě mohlo ovlivňovat. Myšlenky jsou silnější než vše, co zkoušíš.

Mluvíš také o tom, že najedou u Tebe přijdou takové divné stavy, kdy se necítíš dobře, začne Ti bušit srdce a myslíš na sebevraždu (např. vyhledávání léků na předávkování, při otevřeném okně myšlení, jaké by to bylo skočit, při jízdě autem, že by Ti nevadilo, kdyby byla autonehoda a ty jsi to nepřežila…). A protože sebevražedné myšlenky se u Tebe objevují v takových stavech, bojíš se, zda bys nebyla schopná si ublížit. Lirri, uvědomuješ si, co se s Tebou děje a také si uvědomuješ, že nevíš, zda by sis neublížila, vnímám, že si nechceš ublížit, ale máš o sebe strach. Říkám si, že by bylo dobré mít v tu chvíli, kdy Tě myšlenky napadají, kolem sebe někoho, kdo by Ti pomohl – např. rodiče, linku bezpečí apod. Mít kolem sebe někoho, kdo by Tě podpořil a také dal pozor na Tvojí bezpečnost, aby se Ti nic nestalo.

Situaci nerozumíš, nevíš, proč se to děje, co to spustilo, cítíš se v životě spokojená. Cítíš se nenormální. Lirri, chápu, že se cítíš nenormální, ale chci ti jen říci, že problémy jako Ty má více dětí, dokonce i dospělých. To však neznamená, že bys v tom měla dále takto žít. Naopak se mi zdá fajn, že hledáš, jak si pomoci a jak se těchto myšlenek zbavit. Navíc poslední měsíc jsou tyto myšlenky u Tebe častější. Jsem ráda, že si uvědomuješ, jak u Tebe myšlenky vypadají a pociťuješ, že jsou častější. Pokud se myšlenky takto opakují, bylo by určitě dobré vyhledat odborníka a nebo aspoň zpočátku zavolat na linku bezpečí – ještě ti o tom níže více napíšu. Nedivím se, že Tě znervozňuje, že situaci nerozumíš, nevíš, proč se vše děje, co to spustilo. Bohužel v našem životě se někdy stávají věci, u kterých jen velmi těžko hledáme příčinu. Někdy se nám s pomocí psychologa podaří příčinu odhalit, jindy může být zahalena tajemstvím. Přesto však vždy můžeme pracovat na tom, aby nám bylo lépe a byli jsme spokojení.

Zatím jsi to neřekla nikomu ve svém okolí (rodiče, kamarádka…). Říkám si, zda by Ti nebylo lépe, kdybys na vše nebyla sama, kdyby mohl někdo Tvé trápení s tebou nést. Nevím, zda máš důvěru v rodiče či někoho jiného, v někoho, komu můžeš otevřeně o všem, co prožíváš, říci. Někoho, kdo by Tě podpořil. Zasloužíš si mít v takových chvílích podporu a myslím, že rodiče by měli vědět, jak se cítíš a že Ti není dobře. Zkus o tom popřemýšlet, zda je pro Tebe přijatelné o těchto myšlenkách mluvit. Myslím, že rodiče by Tě také mohli doprovodit za odborníkem (psychologem), se kterým bys probrala, co Tě trápí a mohl by Ti pomoci. Lirri, určitě si zasloužíš pomoc odborníka, byla bych moc ráda, kdyby Ti pomohl, aby Ti bylo lépe.

Také si říkám, zda by sis nechtěla o všem, co cítíš, co Tě trápí a tak promluvit např. na Lince bezpečí. Je to linka pro děti, volat můžeš nonstop a zdarma: 116 111 a nebo můžeš jim napsat email či s nimi komunikovat po chatu, pokud nerada telefonuješ: www.linkabezpeci.cz

Jsou tam odborníci, kterým děti volají s podobnými problémy, které Tě trápí. Můžeš tam volat i ve chvíli, kdy Tě zase budou obtěžovat ty myšlenky a nebo kdykoli jindy a můžete spolu probrat vše a třeba společnými silami najdete něco, co Ti pomůže. Služba je anonymní, nemusíš tam říkat nic o sobě, co nechceš.

Lirri, budu na Tebe myslet, jak se daří a můžeš se sem kdykoli znovu obrátit.

Držím palce

Mgr. Petra Helebrantová

psycholožka

 

 

jana 6.12.2013 (16:46)

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli mi pomůžete...Mám problém s mou kamarádkou...Mojí kamarádce jsem napsala co si o ní myslím a ona se naštvala a včera mi napsala...Že blbá není...že asi o přátelství moc nevím...a to že se chci změnit že musím sama...

petrahele reaguje: 7.12.2013 (11:01)

Milá Jano,

děkuji Vám za dotaz a za důvěru, kterou svěřujete v mojí poradnu. Píšete, že jste kamarádce napsala, co si o ní myslíte a ona se na Vás rozzlobila a napsala Vám, že není blbá, že asi o přátelství nic nevíte a jestli se chcete změnit, musíte sama.

Jano, bohužel jste mi napsala velmi strohou otázku a já ani vlastně nevím, co byste nyní ode mne potřebovala? Chtece pracovat na své změně? Chcete zase být za dobře se svojí kamarádkou? Nebo potřebujete porozumět dané situaci, která se stala? A nebo něco úplně jiného? Osobně bych potřebovala více informací, abych Vám mohla pomoci.

Ale říkám si, co to ve Vás vyvolalo za emoce, když Vám kamarádka toto napsala? Možná to byl vztek, zlost na ni, možná smutek, úzkost či něco jiného? Každopádně Vás to osobně zasáhlo, protože sem píšete a nechcete situaci takto nechat, chcete ji řešit. A toho si vážím.

Jano, ve Vašem krátkém sdělení je tolik nezodpovězených otázek. Osobně však věřím, že vnitřen víte, kudy chcete dál jít. Pokud byste potřebovala více pomoci, prosím, napište mi o sobě a hlavně o tom, co Vás trápí, více informací. Pomůže mi to Vám porozumět a třeba najdeme způsob či cestu, kam se dál vydat.

Držím palce

Mgr. Petra Helebrantová

psycholožka

 

Danuše Nezhybová 30.11.2013 (22:02)

petrahele reaguje: 1.12.2013 (16:01)

Milá paní Nezhybová,

děkuji Vám za dotaz. Kontaktovat mě samozřejmě můžete, kontakt naleznete zde v sekci: kontakt. Z bezpečnostních důvodu nemůžu sem na web dávat další osobní kontaktní údaje.

Věřím, že pochopíte

S pozdravem a přáním krásné první adventní neděle

Mgr. Petra Helebrantová

psycholožka

 

Krokodyleka 13.11.2013 (20:01)

petrahele reaguje: 13.11.2013 (21:16)

Dobrý den,

děkuji Vám za zadání dotazu do poradny, vážím si Vašich napsaných řádků. Píšete, že jste zhruba před tři čtvrtě rokem chtěla zkusit si doma odebrat sama krev (předtím jste byla na odběrech u lékaře), poprvé jste to zkusila a postupně to děláte čím dál častěji. Zalíbilo se Vám to a někdy máte náladu si to znovu udělat. Nevíte, co si o tom myslet.

Jsem ráda, že jste napsala sem do poradny a mluvíte o tom, co prožíváte a co cítíte. Nevím, jak často si krev odebíráte, ale možná to nyní není ani podstatné. Asi sama vnímáte, že se u Vás děje něco, co u druhých není běžné, ale Vás k tomu pudí určitá síla či energie, je Vám při tom dobře. Říkám si, v jakých situacích k tomu u Vás dochází, jak se před tím cítíte, co se předtím, než si odeberete krev, děje? Jste v nějaké nepohodě a odebrání krve Vám pomůže dostat se do psychické pohody? A jak to vypadá, když si krev odeberete – je Vám příjemně, máte dobrou náladu, jste uklidněná či to vypadá u Vás jinak? Někdy si totiž lidé způsobují bolest a tím si řeší vlastně svojí vnitřní psychickou bolest, tou fyzickou bolestí překryjeme nějaké naše trápení, je nám pak lépe, máme jiné starosti. Navíc také při bolesti se uvolňují endorfiny, které tlumí bolest a zároveň způsobují dobrou náladu, pocity štěstí či spokojenosti. Proto také při způsobované bolesti můžeme cítit aspoň trošku psychickou úlevu.

Často se u sebepoškozování mluví o tom, že má charakter závislosti a že takové chování se postupně násobí, člověk má tendenci ho dělat častěji a častěji, a je pro něj pak těžké se dostat z takového začarovaného kruhu ven. Člověk má totiž navyklý určitý způsob chování či řešení problémů - tím je právě sebepoškozování. Mnohdy je pak potřeba odborník, psycholog či psychoterapeut, který s Vámi bude mluvit o tom, co prožíváte, co Vás vede k takovému chování a jak by šlo toto chování nahradit či mu zabránit. Není to jednoduché, je to často dlouhá cesta, ale většinou úspěšná.

Říkám si, jestli nepřemýšlíte, že byste si s někým promluvila o tom, co jste mi zde napsala? Určitě toho bude více a myslím, že si zasloužíte mít u sebe někoho, kdo Vám bude naslouchat a kdo se Vám bude snažit porozumět. Napadá mě, že byste mohla zavolat na bezplatnou linku důvěry, věřte, že takové problémy jako Vy, má více lidí a mluví o nich právě často poprvé na telefonu či chatu. Můžete volat zdarma a nonstop linku bezpečí – tel. 116 111. Mají také chat či emailové poradenství, webové stránky jsou zde:

www.linkabezpeci.cz

Budu na Vás myslet a držím palce!

Mgr. Petra Helebrantová

psycholožka

 

Michaela 30.10.2013 (15:53)

petrahele reaguje: 1.11.2013 (11:08)

Milá Michaelo,

děkuji Vám za zadání dotazu do poradny, jsem ráda, že jste našla odvahu sem ve Vaší náročné životní situaci napsat. Také si vážím Vaší důvěry, kterou ve mně vkládáte. Pečlivě jsem si Vaše řádky přečetla a věřím, že společně najdeme aspoň malý krůček, který můžete udělat a který Vám bude vyhovovat.

Píšete, že žijete s přítelem a tří měsíční dcerou. Cítíte se velmi sama, protože jste doma pouze s dcerou, rodiče za Vámi jezdí jen o víkendech a na prázdniny. Přítel je stále v práci a když přijde, často se nají a jde za kamarády ven. Bydlíte na vesnici, kde žijí hlavně starší lidé a Vy zde nemáte žádné kamarády. Michaelo, nedivím se, že se cítíte sama, možná dokonce i opuštěná. I když Vás více neznám, sama velmi vnímám Vaše osamění. Člověk potřebuje ke svému spokojenému životu mít kolem sebe lidi, se kterými si rozumí a kteří ho v nelehkých chvílích podpoří a jsou s ním. Říkám si, zda máte nějaké přátele, se kterými můžete trávit aspoň část volného času, se kterými byste se cítila dobře? I když píšete, že u vás na vesnici žijí spíše starší lidé, nenašel by se tam přeci jen někdo podobný Vašemu věku? Nějaká maminka s malým dítětem, se kterou byste mohla trávit čas, popovídat o svých starostech, dětech a životě? Někdy stačí občas vyjít s kočárkem na procházku a všímat si okolních lidí. Třeba se Vám tak podaří navázat nějaké přátelství, moc bych Vám to přála. Myslím, že aspoň občasné stýkání se s nějakou maminkou by pro Vás mohlo být fajn. Přeci jen, ne vždy muži porozumí všemu „ženskému“, co maminka na mateřské musí zvládat, s čím vším se musí vyrovnávat a co prožívá. Proto se často maminky s malými dětmi navštěvují a mohou si tak být velmi blízké. Mám pocit, že nějakou takovou blízkost byste potřebovala. Ale může to být jen můj pocit, který samozřejmě může být mylný. Hlavně bych, Michaelo, byla moc ráda, kdybyste nezůstávala sama.

Mrzí mě, že přítel s Vámi tráví málo času, dokonce možná až dle Vašich slov „utíká“ od rodiny ať už za zábavou či do jiného prostředí. Říkám si, zda jste si s ním o tom zkusila promluvit – říci mu, že Vás mrzí, že tráví radši volný čas jinde než se svojí rodinou a že Vám na něm záleží a bojíte se, aby Vás neopustil, že Vás to vše velmi trápí. Mluvit o svých pocitech není jednoduché, ale je dobré, aby přítel věděl, co prožíváte – on si ani nemusí uvědomovat, co se Vám honí hlavou. Zkuste mu to říci, mluvte o sobě, o svých pocitech, nekritizujte ho. Stejně tak, on Vám možná poví, proč tráví radši volný čas mimo rodinu. I když nevěra Vás může napadat na prvním místě a je to naprosto přirozené, ne vždy je to důvod, proč muži chodí trávit čas jinam. Je proto dobré si o všem otevřeně promluvit a možná pak řešení bude jednoduché, možná samozřejmě ne, ale pracovat se na lepší cestě dá vždy.

Nesmíme zapomenout, že Váš přítel je otec dítěte (jestli jsem to tak dobře pochopila) a má také vůči vám rodině nějaké povinnosti, určitě by Vám měl s domácností a s dítětem vypomáhat. Nemůžete všechno zvládat sama, máte právo, aby Vám přítel pomáhal. Navíc máte ještě zaměstnání a školu, je toho na Vás moc. Nemůžete mít síly na vše, od toho máme přítele, manžela apod., aby nám pomáhal s našimi společnými starostmi a úkoly, abychom nebyli na vše sami.

I když vím, že někdy může být pro otce rodiny těžké trávit většinu času se svojí rodinou a s malým miminkem, měli bychom pracovat na tom, aby nám společně všem doma bylo dobře. Je dobré se opět věnovat některým společným aktivitám, které jste dělali ještě před narozením dítěte. Co vás společně bavilo, co jste dělali, u čeho jste byli šťastni? Zkuste si na něco takového vzpomenou a obnovte aspoň trošku společných aktivit. Dopřejte si čas jen na sebe a na manžela (přítele), takový váš společný čas, který bude jen pro vás dva. Nemusí to být dlouhá doba, stačí jen třeba půl hodiny, kdy si vypijete kávu a popovídáte o tom, co se událo, zahrajete si nějakou společenskou hru či si uděláte dobrou večeři – cokoli, co máte vy dva rádi. Napomůže to tak více oživovat váš společný vztah. Někdy se totiž maminky tak poutají na své děti, že manželé a partneři nenacházejí v rodině své místo, cítí se odcizení, potřebují také zájem od své manželky (partnerky), na který byli dříve zvyklí.

Píšete, že jste i v těžké finanční situaci - nemáte peníze, přítel rozjíždí s kamarádem podnikání, žijete pouze s peněz, které dostáváte na dceru. Michaelo, vůbec se nedivím, že je toho na Vás v poslední době moc a že na Vás vše padá, staráte se o domácnost, chodíte do školy, máte zaměstnání… Trápí Vás, jak se k Vám přítel chová. I když vím, že potřebujete chodit do práce, abyste si přivydělala nějaké peníze, říkám si, že byste si asi také potřebovala odpočinout. Máte na to plné právo a měla byste si dopřát chvíli čas pouze pro sebe. Nevím, jak nejraději byste relaxovala, ale umím si představit, že na pár hodin by se o Vaše děťátko mohl postarat přítel či rodiče. Tento volný čas si nechte jen pro sebe, zkuste tak nabrat energii, kterou tolik potřebujete. Abyste mohla pečovat kvalitně a dál o dítě, musíte mít dostatek sil a někde sílu potřebujeme nabírat. Říkám si, jak to máte s rodiči? Mohli by oni být Vám nápomocní, mohli by Vás pochopit a případně Vás podpořit? Nebo máte třeba nějakou kamarádku či někoho jiného?

Píšete, že od doby, kdy se Vám narodila dcera, máte psychické problémy, propadáte depresím, jste psychicky velmi unavená a chování přítele Vám moc psychické opory nedává. Jste z toho vynervovaná, bojíte se, že přítel od Vás odejde kvůli jiné ženě. Michaelo, péče o malé dítě je velmi náročná a je pochopitelné, že jste unavená. Navíc, aby se také organismus postupně dal i hormonálně do původní kondice, bude potřebovat od Vás chvilku strpení. To však neznamená, že to vše musíte snášet. Někomu pomůže návštěva psychiatra, který může předepsat léky, které organismus zklidní. Pokud kojíte, je to samozřejmě o něco složitější, nicméně existují některé léky, které mohou brát těhotné i kojící ženy. Je dobré si o tom s lékařem promluvit. Pokud byste však léky nechtěla či máte pocit, že je nepotřebujete, nebo lékař by nebyl lékům z důvodů kojení náklonný, lze se také vydat cestou psychologického poradenství a psychoterapie. Bolestivá duše se může léčit také slovem a pohlazením duše. Nevím, odkud jste, ale ve větších městech jsou krizová centra, kde jsou psychologické služby poskytovány většinou bezplatně. Můžete navštívit také poradnu pro manželství a mezilidské vztahy, kde pracují psychologové a sociální pracovníci – služby jsou bezplatné, pomohou Vám zde jak z hlediska duševní opory, psychologického poradenství, tak i v případě potřeby poradenství ohledně různých sociálních dávek. Také někteří soukromí psychologové pracují na zdravotní pojištění. Můžu Vám více poradit, pokud mi napíšete, odkud pocházíte.

Také mě napadá, zda ve vaší škole není psycholog, kterého byste mohla oslovit. Myslím, že možnost popovídat si hlouběji o tom, co prožíváte a co Vás trápí, by pro Vás mohlo být úlevné. S psychologem byste také mohli hledat takovou cestu, která by pro Vás byla přijatelná a která by Vám vyhovovala. Ne vše se totiž dá vyjádřit zde pomocí psaných řádků, na to jsme bohužel krátcí. Myslím, že si zasloužíte, abyste mohla mít po svém boku někoho, kdo by Vás doprovázel a podporoval.

Pokud nechcete hned navštívit odborníka, ale radši byste volila jinou anonymní formu, můžete vše zkonzultovat na telefonické lince důvěry, kde si s Vámi rádi popovídají o všem, co budete chtít sdělit. Společně i přes telefon budete s pracovníkem hledat možnosti, které se dají ve Vaší situaci uskutečnit. Přeci jen přes telefon toho řekneme více, než zde přes krátké psaní. Posílám Vám odkazy na internetové poradny linek důvěry, které jsou bezplatné, můžete volat přes skype nebo využít chat:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

Nebo lze také volat na linky důvěry přes telefon, platí se běžná cena telefonického hovoru, seznam linek důvěry včetně telefonních čísel je zde:

http://www.capld.cz/linky-duvery-cr

Michaelo, chtěla bych Vás podpořit, abyste se nevzdávala a hledala možné cesty a energii. Možná bude stačit si otevřeně promluvit s přítelem či navštívit odborníka psychologa, psychoterapeuta či psychiatra. Máte právo na takovou pomoc a dopřejte si ji.

Budu na Vás myslet a držím Vám palce, aby se Vám aspoň trošku se starostmi ulehčilo, věřím, že se to povede.

Hodně sil přeji

Mgr. Petra Helebrantová

psycholožka

 

Bára 11.10.2013 (20:54)

petrahele reaguje: 12.10.2013 (15:14)

Milá Báro,

znovu jsem si připomněla Váš životní příběh a děkuji Vám, že mi píšete, jak to pokračuje a jak se ve své složité situaci cítíte. Jsem ráda, že Vám po posledním našem „rozhovoru“ bylo lépe a mrzí mě, že teď se zase necítíte dobře. Jsem však ráda, že i když se necítíte dobře, našla jste sílu napsat.

Píšete, že jste si promluvila s mámou. I když to pro Vás možná nepřineslo nic zásadního, moc si cením toho, že jste našla odvahu o tom s mámou mluvit. Ne každý ve Vaší situaci by tuto odvahu našel a s mámou promluvil. Vy jste to zvládla. Nevím přesně, o čem jste s mámou mluvila, možná to není ani nyní podstatné, ale píšete, že jste při rozhovoru ztratila slova a nevěděla, jak argumentovat. Báro, určitě toho prožíváte hodně a možná se Vám různé protichůdné myšlenky honí hlavou, což je naprosto v pořádku, často lidé ve Vaší situaci zažívají myšlenkový a emoční zmatek. A právě v tomhle období mnohdy vyhledáváme rodiče či někoho blízkého, ve kterém potřebujeme cítit oporu a porozumění, možná si potřebujeme něco obhájit, chceme, aby s námi rodiče souhlasili apod. Také Vy jste možná od hovoru očekávala, že Vás máma pochopí, že Vám porozumí a že si obhájíte své názory a nápady. Možná máte pocit, že se Vám nepodařilo obhájit své myšlenky a najít vzájemnou společnou cestu s mamkou. Báro, často si každý člověk hledá svoji cestičku a jen v některých místech se vzájemně střetáváme a je to naprosto přirozené. Vaše máma si prožila svůj příběh a možná ji hodně věcí běhá hlavou, stejně jako Vám, zažívá určitě plno pocitů, apod. Bylo to pro ni, jak jste psala, těžké období a stále na něj takto vzpomíná. Nic z toho však rozhodně není Vaše vina, nenesete za to odpovědnost. Bylo by zázrakem, kdybyste našly teď vzájemný soulad v názorech, i když chápu, že byste tak od ni chtěla podporu a povzbuzení. Ne vždy se nám však tato podpora dostává. Jsou to bolestivá témata, kdy možná s mámou najdete společnou řeč, ale bude to trvat nějakou dobu, nelze takové téma teď rychle prolomit a vyřešit, potřebujete obě možná čas. Bylo by to krásné, kdybychom mohli mávnout proutkem a všechny naše starosti se rozplynuly. Člověk musí jít dál a dál bojovat a hledat nové cesty. A Vy se o to velmi snažíte, už jen tím, že jste o tom mluvila s mámou. Máma Vám řekla, že jestli chcete, můžete se svým otcem setkat, na druhou stranu máte pocit, že by to pro ni nebylo lehké.

Báro, je hezké, že berete ohled na své blízké a uvažuje o tom, co by prožívali a jaké by to bylo pro ně těžké. Myslím si, že ale nastal také čas myslet trošku na sebe a dopřát si pro sebe, co Vám vnitřní srdce napovídá. Nelze samozřejmě žít bez ohledu na druhé, ale musíme udělat určitý kompromis a myslet také na sebe. Pro mamku to bude možná těžké, ale pro Vás je to také obtížné. Pokud máte pocit, že můžete udělat něco, co by Vám pomohlo, nebojte se to udělat. Důležité je, abyste se Vy cítila dobře. A myslím, že když budete šťastná a spokojená, můžete třeba v budoucnu být oporou pro mamku.

Také uvádíte, že jste si od naši poslední konverzace uvědomila, že potřebujete zájem, který se Vám nedostává od vlastního ani nevlastního táty. Potřebujete zájem, potřebujete vědět, že jste pro ně důležitá. Každý člověk potřebuje vědět, že pro druhého něco znamená, že je pro něj důležitý. Zvlášť, když prožíváme nějakou náročnou situaci, tuto potřebu vnímáme ještě více citlivěji. Potřebujeme mít kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi a kteří nás podporují a projevují o nás zájem. Nedivím se Vám, že toto také potřebujete a je mi líto, že se Vám taková podpora nedostává. Určitě byste si ji moc zasloužila. Napadlo mě, od koho byste tento zájem opravdu chtěla, kdo by měla být ta osoba, kde byste se cítila dobře? Byl by to vlastní či nevlastní otec, máma, přítel? Nebo někdo úplně jiný? Někde v hlouby duši mám pocit, že očekáváte, že touto osobou by mohl být právě Váš vlastní táta – ale to je jen můj vnitřní pocit, já nejsem Vy. Říká mi pro to i to, že píšete, že když se hádáte s nevlastním otcem, máte chuť vyhledat toho vlastního tátu s nadějí, že to bude jiné, že to bude lepší. Báro, nemůžeme říci, jaké by to bylo, kdybyste otce vyhledala, možná by bylo vše fajn, možná byste cítila hluboké zklamání a vím, že si to uvědomujete, mluvili jsme o tom spolu minule. Jen jsem měla potřebu to sem znovu napsat. Možná vkládáte do svého vlastního otce to, co tak citelně ve svém životě postrádáte a je možné, že si tak svého tátu idealizujete. Někdy se stává, že si lidé vytvářejí v mysli ideální osobu, kterou by si tak přáli, která jim chybí. Je to Vaše velké přání, aby Váš vlastní otec takový byl, aby byl starostlivý, podporující, měl Vás rád a zajímal se o Vás. Bohužel zatím o Vás zájem sám neprojevil. Ale je tu slovo „naděje“ a tu Vy máte, můžete věřit, že bude lépe, můžete se pro to snažit udělat i nějaké kroky a možná se to povede, budete spokojená, možná však budete zklamaná. Ale většinou, když pro nějakou změnu neuděláme žádný krok, nic se nezmění, nic k nám samo nepřijde. Bohužel štěstí k nám většinou nechodí do dveří, ale když mu pootevřeme vrátka, možná se objeví.

Rozumím tomu, že byste si přála, aby otec vyhledal Vás, abyste věděla, že to opravdu chce. Chápu, že chcete, aby otec o Vás projevil zájem, aby Vám dal najevo, že Vás má rád, že pro něj něco znamenáte. Otázka je, jak je reálné, že se Vám sám do života vrátí, že sám za Vámi přijde. Někdy tento krok musí udělat druhý člověk… Tím však nechci říci, že to máte udělat, konečné rozhodnutí je na Vás. Jak jsem Vám již posledně psala, opravdu zde není správné ani špatné řešení, někdy se musíme řídit tím, co cítíme a musíme počítat případně s tím, že naše rozhodnutí bude mít negativní následky. Plně to vystihuje lidské pořekadlo: „Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí“. Někdy prostě musíme zkusit, jestli nám naše rozhodnutí přinese spokojenost a jestli naše rozhodnutí bylo správné.

Mrzí mě také, že nemáte oporu ani ve svém okolí, mezi kamarády apod. Bohužel většinou lidé těžko takovou situaci chápou, když ji nezažili. Je pak pro ně těžké Vás pochopit. To však neznamená, že Vy se v tom cítíte dobře, naopak chápu, že rady okolí pro Vás musejí být někdy bolestivé.

Báro, vnímám, jak moc byste chtěla být se svým vlastním tátou, jak moc byste chtěla být s ním spokojená, cítit od něj lásku a podporu. Už jen to, že si často pouštíte film, kde se dcera s otcem usmíří, vyhledají jeden druhého, je velkou touhou, aby film se mohl stát skutečností. Tak moc byste ho chtěla poznat, ale říkáte, že k tomu možná nemáte dost odvahy. Rozumím tomu, je to velký krok a udělat ho musí být opravdu hodně náročné a nedivím se, že zvažujete, zda by tento krok vedl ke spokojenému životu a splnil Vaše očekávání či nikoli. Nemusíte na sebe spěchat, můžete si nechat čas a uvidíte, kam vás vítr v budoucnu zavane. Na druhou stranu cítím, že byste ráda tento krok již udělala. Prožívání nejistoty je někdy horší, než mít jistotu i když špatnou.

Báro, ráda bych Vám znovu připomněla, že se můžete kdykoli obrátit zdarma a nonstop na linku bezpečí, mají tam i chat:

Telefonní číslo: 116 111

www.linkabezpeci.cz

Nebo můžete využít další skype a chat poradenství, seznam linek najdete zde:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

Bohužel možnosti poradenství zde přes psanou odpověď jsou velmi omezené. Nemůžu poslouchat vše, co byste mi mohla říci, a Vy zase nemůžete aktivně reagovat na mě. Proto možná využití telefonického poradenství či chatové podpory přes linky důvěry by pro Vás mohlo být přínosné. Služby přes uvedené odkazy jsou zdarma. Ale k ničemu Vás nenutím, poslala jsem Vám to jen jako informaci, abyste věděla, že jsou i jiná místa než zde, kde se Vám mohou věnovat odborníci, aniž byste čekala delší dobu na moji odpověď. Také si říkám, zda byste neuvažovala o návštěvě nějakého odborníka (psychologa, terapeuta) – psycholog by mohl být Vaši oporou a mohl by Vás provázet ve Vaší náročné životní etapě, nemusela byste na vše být sama.

Báro, i já jsem Vám zde samozřejmě k dispozici, pokud se budete chtít na mě znovu obrátit, ráda si s Vámi popovídám. Jen zde do poradny bohužel z technických důvodů nelze reagovat na moji odpověď, proto prosím, pokud budete chtít na tento příspěvek reagovat, odepište mi již přímo na email, odkud Vám z této poradny přišla odpověď.

Přála bych Vám, abyste se cítila brzy lépe, aby se Vaše situace stala pomalu pro Vás příznivější, i když vím, že to bude pravděpodobně běh na dlouhou trať. Přesto věřím, že najdete ve svém životě spokojenost, držím Vám v tomto palce!

Mgr. Petra Helebrantová

psycholožka

 

MIchaela 15.8.2013 (20:03)

petrahele reaguje: 16.8.2013 (11:34)

Dobrý den, Michaelo,

děkuji Vám za dotaz a velmi si vážím toho, že jste sem do poradny svůj příběh napsala. Píšete, že je Vám 18 let a od svých deseti let jste žila se svým bráchou s taťkou, kterého však minulý rok v listopadu zavřeli do vězení. Matka se o vás nestará, byli jste s bráchou na taťku uplnutí. Najednou jste byla ze dne na den postavena před skutečnost si obstarat bydlení, postarat se o svého bratra a dokončit školu. Školu jste nezvládla dokončit, ukončila jste ji a přestěhovala se ke svému příteli. O svého bratra se staráte, brácha je v psychiatrické léčebně. Jste bez peněz u svého přítele, ten Vám vyčítá každý den, že nemáte peníze a že je jeho byt jeho. Přítel stále pije, vodí si domů kamarády a i když Vám to nevyhovuje, musíte mlčet, protože byste jinak byla bez bydlení. Máte pocit, že jste na něj upnutá stejně jako na taťku, už jste si na jeho chování zvykla. Nevíte, zda byste dokázala jít dál.

Michaelo, musím vyjádřit velký obdiv, co jste do nynější doby zvládla. Ač je Vám teprve 18 let, zvládla jste si zajistit bydlení, umíte se o sebe postarat a dokonce ještě se staráte o svého bratra. Ne každý takovou situaci zvládne. Vy jste byla zvyklá žít se svým taťkou, který se o Vás a o bratra staral a je logické, že jste k němu byli upnutí. Přeci jen v takovém věku dospívající či mladý člověk potřebuje podporu svých rodičů. Vlastně se ani nemusí jednat pouze o dospívající, ale i dospělé děti potřebují své rodiče a naopak rodiče potřebují podporu svých dospělých dětí. Věřím, že taťka pro Vás hodně znamenal a asi stále znamená.

Umím si také představit, že odchod Vašeho taťky do vězení pro Vás musel být velký šok. Najednou jste se musela učit žít bez podpory člověka, který se o Vás roky staral, musela jste se učit žít den po dni bez něj, bez jeho přítomnosti. Kromě psychické ztráty, která se pojí s dlouhodobým odloučením od člověka, se kterým jsme zvyklí žít, jste také musela najednou řešit plno praktických věcí – bydlení, školu apod. Vlastně si teď říkám, že to pro Vás musela být obrovská zátěž, toto vše vystát a zvládnout. A o to si Vás více vážím, že se snažíte stále svojí nelehkou situaci řešit.

Za těchto okolností plně chápu, že jste školu nedokončila a hledala jste oporu u svého přítele, který Vám poskytl bydlení. V takové situaci hledáme jakékoli útočiště a zdá se mi logické, že Vy jste ho hledala u svého přítele, který pro Vás byl v tu chvíli asi oporou a mohla jste se na něj spolehnout. Potřebovala jste někoho, kdo Vám pomůže emočně i materiálně (např. bydlení, peníze) a kdo Vás podpoří.

Z Vašich řádků však mám pocit, že u svého přítele nejste plně spokojená, či si nevíte se složitou situací rady. Bohužel o Vaší situaci vím jen tolik, kolik mi zde píšete, proto se budu snažit přiblížit se Vašemu příběhu, je však pouze na Vašem hodnocení, kolik z mého psaní bude ve Vašem životě využitelné. Píšete, že Vám přítel vyčítá, že jste bez peněz a dává Vám najevo svojí převahu tím, že Vám připomíná, že byt je v jeho vlastnictví. Přepokládám, že jste asi dlouhodobě bez práce. Rozumím, že pro Vás musí být těžké nyní práci sehnat, protože nemáte dokončenou školu, na druhou stranu však asi školu není možné dokončit, protože potřebujete aspoň někdy vydělávat peníze (např. chodit na brigády). Nevím, jaké jsou všechny překážky, které Vám stojí v cestě za dokončením školy, přesto bych se snažila o nich přemýšlet, přemýšlet o tom, zda by přeci jen nešlo školu dokončit. Bohužel nevím, co to pro Vás přesně znamená za úsilí školu dokončit. Ve škole by se vzhledem k Vaší složité životní situaci dal pravděpodobně vyjednat individuální studijní plán a jiné možnosti opory. Také si existují různé neziskové organizace, které finančně měsíčním stipendiem podporují právě studenty ve složitých životních situacích. Umím si představit, že takovou podporu byste mohla určitě zkusit využít. Myslím, že s lepší kvalifikací byste měla větší šanci v pracovní sféře a tím by se Vám mohla otevřít cesta k spokojenějšímu životu. Pokud byste se rozhodla, že školu dokončovat nechcete, je také možné na úřadě práce absolvovat různé rekvalifikační kurzy.

Jako jednu z překážek u Vás vidím problém financí. Většina lidí bere možnost chodit do školy jako samozřejmost a už si vůbec neumí představit, jaké to může být pro lidi jako Vy, kteří nemají podporu rodičů a jsou na vše sami. Chtěla bych Vám říci, že do 26 let věku, pokud studujete, mají Vaši rodiče vyživovací povinnost a Vy tedy máte právo na výživné a to bez ohledu na to, zda je taťka ve výkonu trestu. Nevím, jaká je přesně situace u Vás, ale doporučovala bych Vám navštívit poradnu, kde by Vám poradili ohledně finanční situace, sociálních dávek apod. Toto poradenství poskytují zdarma např. občanské poradny:

http://www.obcanskeporadny.cz/index.php?Itemid=8

Píšete, že ač Vám některé věci ve společné domácnosti vadí (např. časté návštěvy přátel v garsonce, pití přítele), už jste si na přítele zvykla a máte pocit, že jste na něj nafixovaná stejně jako na taťku. Michaelo, chápu, že ve Vaší situaci potřebujete u sebe někoho mít, potřebujete nějakou oporu a tou se u Vás pravděpodobně stal přítel. Asi také potřebujete nebo byste ráda nějaké jistoty a ty přítel naplňuje aspoň tím, že máte stabilní bydlení. Přemýšlím, zda je kolem Vás také někdo další, komu můžete říci o svém trápení, např. někdo z širší rodiny (babička, teta apod.) či např. nějaká blízká kamarádka. Věřím, že je ve Vašem okolí někdo, kdo Vás může vyslechnout a komu se můžete svěřit. Určitě byste si zasloužila mít u sebe takovou oporu. Člověk nemůže být na všechno sám a často potřebuje se se svým trápením svěřit někomu, komu důvěřuje. Bohužel zde nemůžu více psát o Vašem vztahu k příteli, protože mám velmi málo informací a nevím, jak u vás vypadá vzájemné soužití, co k příteli cítíte, jak u vás domácnost funguje apod. Na druhou stranu bych chtěla říci, že společná domácnost je vždy o vzájemné domluvě, o vzájemném souznění a nikdy by nemělo docházet k potlačování práv druhého člověka. Každý má právo říct, co se mu nelíbí a je to o vzájemné dohodě či kompromisu, jak se dohodneme. V případě, kdy do takové situace vstupuje určitá závislost na druhém (např. finanční), celé se to může komplikovat a říci si a prosadit si svá přání či se aspoň nenechat druhým utlačovat může být komplikované. Proto si myslím, že by bylo dobré s někým o všem, co prožíváte hovořit. Vždy se dá najít nějaké řešení či cesta, jak jít dál, jen o tom musíme přemýšlet a často k tomu potřebujeme druhého, který nám zprostředkuje náhled na naší situaci. K tomu však bohužel pár řádků zde přes poradnu nemůže stačit.

Také mi běží hlavou, jak to máte nyní s Vaším taťkou, ke kterému jste byla hodně ufixovaná. Nevím, zda a jak často udržujete spolu kontakt, kolik času spolu můžete být. A také si říkám, kolik času ještě musíte čekat, než taťku pustí.

Michaelo, Váš příběh zde je velmi krátký, avšak předpokládám, že bude plný vyprávění a Vy si zasloužíte, abyste ho mohla vyprávět a abyste měla někoho, kdo Vás při hledání správné cestičky podpoří. Říkám si, zda jste neuvažovala, že byste navštívila odborníka např. psychologa? Můžete také nejprve využít linku důvěry, kde si s Vámi rádi popovídají o všem, co budete chtít sdělit. Posílám Vám odkazy na jejich internetové poradny, které jsou bezplatné, můžete volat přes skype nebo využít chat:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

Bohužel nevím, z jakého kraje pocházíte, ale je možné navštívit odborníka osobně. Mnozí psychologové fungují zdarma přes zdravotní pojišťovnu či přes sociální služby.

Michaelo, budu Vám držet palce, ať brzy najdete cestu, jak být v životě spokojenější. Věřím, že se Vám to povede!

Mgr. Petra Helebrantová

 

Bára 4.8.2013 (00:04)

petrahele reaguje: 4.8.2013 (12:43)

Dobrý den, Báro,

Děkuji za dotaz a hlavně za velkou důvěru, kterou v mou poradnu svěřujete. Velmi si vážím toho, že něco, co pro Vás znamenalo dlouhou dobu tajemství, možná zmatek, nejistotu, jste nyní byla schopná svěřit další osobě a mluvit o tom, co pociťujete. Báro, určitě se neomlouvejte, že sem píšete, protože umět se svěřit a říci si o pomoc či podporu, kterou si nyní velmi zasloužíte, je velké umění.

Píšete, že je Vám 17 let a před dvěma roky Vám přes facebook napsala dívka, která uvedla, že je Vaše sestra, což se nakonec potvrdilo. Zjistila jste, že Váš táta, který Vás celou dobu vychovává, není Váš biologický otec. Tuto informaci jste se nedozvěděla od své mámy, ale vlastním úsilím přes známé. Váš biologický táta Vás opustil, když Vám byly čtyři roky, Vaši mámu mlátil a dělal řadu nepěkných věcí. U soudu se Vás také zřekl.

Chápu, že ve chvíli, kdy jste pociťovala, že Váš biologický otec je jiný, chtěla jste pátrat po jeho identitě, chtěla jste zjistit, kdo to vlastně je. A je také přirozené, že jste se v této situaci obrátila na mámu. Když jste se však mámy poprvé na otcovství zeptala, popřela to, posléze tento fakt přiznala a rozbrečela se. Zřejmě to pro ni bylo a asi také je bolavé téma. Báro, mrzí mě, že máma Vám nebyla schopná situaci vysvětlit, protože očekáváme, že rodič by v tomto případě měl být oporou. Je mi také líto, že jste se o vlastním otci dozvěděla takhle pozdě a za takových okolností.

I když teď již víte, kdo je Váš otec a máte potřebu s někým o něm mluvit, paradoxně nenacházíte ve svém okolí nikoho, kdo by Vás vyslechnul a sdílel s Vámi trápení či starosti, které teď musíte prožívat. Máma se o tom bavit nechce, kamarádky to nechápou a příbuzní o něm nemluví hezky. Báro, chci Vám říci, že si zasloužíte, aby s Vámi o tom, co nyní prožíváte, někdo mluvil. Sice Vám nikdo pravděpodobně nedá nějakou konkrétní radu, jak postupovat dál – tu Vám nemůžu dát ani já, ale můžu Vás vyslechnout a můžeme společně se zde zamyslet, jaké jsou možnosti ve Vaší situaci. Byla bych také moc ráda, kdybyste ve svém okolí našla někoho, s kým byste mohla bez obav mluvit a probrat možné řešení situace.

Zmínila jste se o Vaší biologické sestře, se kterou jste již o Vašem otci společně mluvily. Napadá mě, zda tedy s ní o něm můžete otevřeně mluvit. Psala jste také, že dle informací Vaší sestry kvůli Vám otec brečí, že mu chybíte. Báro, vnitřně cítím (a můžu se samozřejmě mýlit, je to na Vašem zhodnocení), že byste ráda slyšela něco pozitivního o Vašem otci, něco pěkného, něco milého. A nikdo Vám tuto informaci nedává, příbuzní o něm nemluví pěkně a Vy byste ráda slyšela také hezké věci. Chápu, je to Váš otec a chtěla byste o něm informace, jaký je, a člověk chce o svém příbuzném slyšet také něco hezkého. A já celkově věřím, že každý člověk má dobré vlastnosti, nikdo není jen zlý, v každém je něco dobrého, jen je to těžší někdy objevit. A proto věřím, že i Váš otec má také dobré vlastnosti. Rozumím také tomu, že jste na něj nazlobená, že tu pro Vás nebyl, když jste byla malá, že se Vás zřekl, že se choval tak k mámě. To jsou všechno naprosto akceptovatelné emoce, které můžete nyní cítit. Můžete také prožívat zmatek, který naznačujete. Člověk tak může cítit rozporuplné emoce – např. zlost, vztek, ale třeba také nějaké pouto, něco co ho k takovému člověku přitahuje. V takové situaci je běžné, že nevíme, jak dál, nevíme, pro co se dál rozhodnout a jakým směrem jít.

Báro, vím, že byste asi ode mě chtěla vědět, co teď máte dělat, zda máte otce kontaktovat či ne, jakým směrem máte jít dál. Chci Vám říci, že v tomto případě není špatná ani dobrá cesta, žádná z variant není správná nebo špatná. Záleží pouze na Vás, jak to chcete a cítíte Vy. Často dospělé děti, které se později dozvědí o svých biologických rodičích (rodiči), stejně jako Vy pátrají po svých rodičích a chtějí se s nimi setkat. Je to přirozené chtít se setkat s někým, kdo je Váš pravý otec. Je jen dobré od setkání nic velkého neočekávat, protože již teď máte možná různé fantazie o svém otci a chtěla byste, aby tu aspoň teď pro Vás byl a věnoval Vám aspoň trochu pozornosti. Ano, může to být tak, že k sobě najdete moc pěkný vztah, ale také se může stát, že otec o Vás zájem mít nebude, což by Vás mohlo velmi mrzet. Je dobré s tím aspoň trošku počítat. Na druhou stranu se Vám může ulevit, protože budete vědět, že jste pro setkání udělala maximum.

Kladete si řadu otázek, např. proč otec nenavštíví Vás, když ví, kde bydlíte? Na takovou otázku si těžko odpovíme, protože neznáme a ani nemůžeme znát odpověď. Příčin toho, proč Vás nenavštívil, může být opravdu mnoho. Např. se bojí reakcí Vaší mámy, bojí se reakcí Vás jako dcery apod. Někdy tento krok musí udělat později samo plnoleté dítě, aby se dozvědělo pravdu, aby se setkalo se svým rodičem. Vy jste si už zjistila, kde pracuje a neustále na něj myslíte. Cítím tu intenzitu, s jakou Vás asi zaměstnávají myšlenky na něj, vnímám, že je to pro Vás velmi důležité a aktuální. Říkám si nyní, co by se pro Vás mohlo změnit, kdybyste ho viděla (napsala mu email)? Pomohlo by Vám to snížit psychické napětí, které nyní prožíváte?

Také Vám chci říci, že si nemusíte nic vyčítat. Rozhodně to není Vaše vina, že Vás otec opustil, že se Vám nevěnoval, že se nechoval k hezky k mámě. Jako otec měl rodičovskou zodpovědnost a bylo jeho povinností se o Vás starat, bohužel to nezvládal. Můžete mu to nyní vyčítat a být na něj rozzlobená, na to máte právo. Možná ale jako malý střípek štěstí mohu říci, že někteří lidé se svým špatným chováním a vlastnostmi v životě vyrovnají a postupně je překonají (např. závislost na alkoholu).

Báro, chápu, že Vás velmi mrzí, že jste tehdy po mámě chtěla fotografie z Vašeho dětství a jako záminku jste uvedla, že je potřebujete do školy. Od mámy jste se pak dozvěděla, že pro ně musela jet k Vašemu biologickému otci. Mrzí vás, že se kvůli Vám musela vidět s člověkem, který ji ubližoval. Myslím, že si nemusíte nic vyčítat, i když chápu, že Vás mrzí, že se máma musela vidět s někým, kdo ji dříve ubližoval. Na druhou stranu si myslím, že to bylo z vaší strany určité volání o pomoc, volání po pravdě a rozřešení. Chtěla jste vědět, kde je pravda, jak je to s Vaším otcem. Žila jste v nejistotě a potřebovala jste informace, proto jste podnikla takový krok, abyste se dostala blíže k pravdě. A často děti, které jsou ve stejné situaci jako Vy, takové pátrání podnikají.

Další věc, která Vás trápí je ta, že se doma necítíte jako doma. Máte pocit, že táta má radši mladší sestru, která je biologicky jeho. Máte pocit, že do rodiny nepatříte, že jenom Vaše vlastní je Vaše mamka. S tátou se často hádáte, křičí na vás kvůli věcem, kvůli kterým na sestru nekřičí. Báro, je logické, že nyní můžete zažívat takové pocity. Dozvěděla jste se, že táta, který Vás celou dobu vychovával, není Váš. Můžete být nyní k němu, aniž byste chtěla, kritičtější a můžete vnímat, že se Vám tolik nevěnuje, že Vás tolik nemá rád apod. Nemůžu samozřejmě posoudit objektivitu toho, zda to tak je či ne, myslím, že to není ani tak podstatné, protože hlavní je, jak danou věc cítíte Vy, jen jsem Vám chtěla říci, že nyní můžete vše mnohem více citlivěji prožívat. Často také rodiče mohou mladšího sourozence upřednostňovat až rozmazlovat bez ohledu na to, zda je to jejich biologické dítě či ne. Přeci jen mladší děti mají často úlevy a starší sourozenci jsou vnímáni jako ti, kteří jsou rozumní a zodpovědní. A z Vás mám rozhodně pocit, že jste rozumná a zodpovědná, to bych chtěla moc ocenit. Nechcete udělat unáhlené rozhodnutí, nechcete ublížit okolí, vše si chcete ujasnit a rozmyslet. Toho si opravdu na Vás cením.

Báro, snažím se rozumět nebo aspoň trošku pochopit Vaše nynější prožitky a pocity. Je Vám teď z toho všeho špatně, nevíte co máte dělat dál, nevíte, co chcete a co by bylo nejlepší. Jak už jsem řekla, cesta, kterou se vydáte, bude jen a jen na Vás. Byla bych moc ráda, kdybyste přeci jen našla někoho, s kým o tom můžete mluvit. Můžete volat zdarma a nonstop linku bezpečí:

116 111

www.linkabezpeci.cz

Mají také i chat a email. Lze také využít jiné online bezplatné poradny linek důvěry:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

Báro, myslím na Vás, ať se dobře rozhodnete a ať Vám rozhodnutí přinese aspoň trošku úlevy a spokojenosti v životě!

Držím palce!

 

Jarmila 1.7.2013 (08:41)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 1.7.2013 (11:50)

Dobrý den, paní Jarmilo,

děkuji Vám za důvěru, že jste svěřila svůj dotaz do mé poradny. Píšete, že paní učitelka, která učí první a druhou třídu na smlouvu na dobu určitou do 30.6. se dozví skutečnost, že ji smlouva nebude prodloužena pět dní před koncem školního roku. Zajímalo by Vás, jakým vhodným způsbem toto dětem sdělit.

Zprvu chci říct, že o dané situaci nemám více informací, nevím, jaké klima ve škole panuje apod., takže budu psát jen obecně. Lidé mají rádi jistoty, nejistota je pro nás velmi nepříjemná a to platí ještě více u dětí. Děti by měly vědět, pokud je to možné, co se bude dít, jak se bude daná situace dále vyvíjet apod. (např. u rozvodu rodičů, u plánovaných lékařských zákroků...). Dítě vždy samozřejmě informujeme přiměřeně dle jeho věku, tzn. sdělíme jen takové informace, které jsou pro něj důležité, které podpoří jeho jistoty.

Nejlepší by bylo tedy skutečnost, že paní učitelka děti další rok učit nebude, dětem sdělit. Děti by měly vědět, co je čeká další rok, případně pokud je to možné, tak jim může paní učitelka představit novou paní učitelku, ne vždy to je samozřejmě možné. Citlivé sdělení na závěr školního roku, kdy si ještě mohou děti s paní učitelkou užít mnoho pěkných chvíl, je vhodné. Děti tak mohou s paní učitelkou uzavřít společně určitou etapu.

Vzhledem k tomu, že se však paní učitelka o neprodloužení smlouvy dozví poměrně pozdě, jsem si vědoma toho, že tato situace může být pro samotnou paní učitelku náročná a možná sama potřebuje čas, aby se s ní vyrovnala či ji zpracovala. Nevím, zda paní učitelka předpokládala, že ji smlouva bude prodloužena či to pro ni byl "šok", když se to dozvěděla. I když profesionál by neměl takové věci přenášet na děti, je nutné si uvědomit, že jsme lidé, kteří se ne vždy zachovají tak, jak bychom mysleli, že je to ideální.

Přeji krásné léto!

Dana 21.5.2013 (17:23)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 21.5.2013 (18:19)

Milá paní Dano,

moc děkuji za dotaz do poradny a oceňuji Vaši otevřenost ke mně. Píšete, že poslední čtyři roky nemáte práci a ani přítele, a každodenní rutina Vás ubíjí, nevíte jak dál. Také se léčíte s obsedantně kompulzivní poruchou a s depresemi. Jste finančně závislá na rodičích, což je Vám nepříjemné.

Dano, jsem ráda, že píšete a cítím z Vašich řádků na jednu stranu volání o pomoc, pocity zoufalství, ale na druhou stranu snahu a chuť s Vaším stavem něco dělat, něco změnit a posunout se dál. Už tím, že chodíte za psycholožkou a psychiatrem děláte hodně pro sebe a snažíte se bojovat. Život s obsedantně kompulzivní poruchou a depresí není jednoduchý, někdy může být pro člověka až vyčerpávající. Oceňuji, že se nenecháte odradit a bojujete. Bohužel Vás více neznám, předpokládám, že toto vše, co sem píšete, řešíte se svojí psycholožkou a snažíte se hledat nějakou cestu ven. Napíši tedy to, co se mi honí hlavou, když o Vás nyní přemýšlím.

Chápu, že každodenní stereotyp je pro Vás vyčerpávající, nic Vás nebaví, nemáte chuť něco dělat. Ale zdá se mi fajn, že zvládáte domácí práce, pomáháte s vařením apod. To jsou věci, které jsou důležité a ne všichni lidé s depresí a OCD se zvládají postarat o domácnost a o sebe. Vy to zvládáte a toho si cením. Také se snažíte udržovat přátelské vztahy, aspoň s kamarádkou nebo s lidmi po internetu. To mi připadá dobré, protože se neuzavíráte do ulity a snažíte se být s lidmi. Myslím, že zařadit do programu např. každodenní procházku se psem, by Vám mohlo pomoci a to jak s váhou tak i se vztahy. Při venčení pejsků často pejskaři navazují vztahy navzájem a mohla byste se tak seznámit s různými lidmi. Zkuste se také prosím zamyslet nad tím, co Vás dříve bavilo, co jste dělala, nebo naopak, co byste nového mohla vyzkoušet a mít tak z toho radost. Pro někoho to může být malování, pro jiného sport, hudba apod. Když takovou aktivitu zařadíte aspoň jednou týdně, budete se mít na co těšit a z čeho mít radost.

Chápu však, že byste chtěla mít přítele a více kamarádů. Podle Vašeho popisu situace soudím, že bydlíte na vesnici, kde jsou mnohem menší možnosti k seznamování s lidmi, možnosti práce a možnosti využití volného času. K tomu tedy je nutné dojíždět do jiného města, což je pro Vás asi i finančně nákladné.

Říkám si, že práce by pro Vás asi byla velmi užitečná a mohla by Vám pomoci se z tohoto začarovaného kruhu vymotat. Získala byste finanční nezávislost na rodičích a měla byste možnost být každý den s lidmi, navazovat mezilidské vztahy a do budoucna poznat i přítele. Říkám si, co Vám brání a znemožňuje získat práci? Je to Váš zdravotní stav, Vaše kvalifikace nebo něco jiného? Je dobré vědět, jaká je příčina Vašich neúspěchů, protože pak je mnohem lehčí hledat cesty, jak dosáhnout toho, co je pro Vás přijatelné a příjemné.

Pokud Vám zdravotní stav zhoršuje možnost pracovního uplatnění a výkonu, uvažovala bych o možnosti získat invalidní důchod. Měla byste tak nějaké finanční zajištění, ale také zaměstnavatelé hledají lidi se zdravotním postižením a mohl by Vám tak zaměstnavatel nabídnout takové pracovní podmínky, které by pro Vás byly vyhovující.

Také úřady práce poskytují různé rekvalifikační kurzy či kurzy, které by Vám měly zvýšit možnost uplatnění na trhu práce. Přeci jen dlouhodobě nezaměstnaný člověk „vypadne“ z pracovní rutiny a potřebuje si tak některé návyky a dovednosti znovu oživit.

Jsem ráda, že máte rodiče, kterým nejste lhostejná, kteří Vás podporují, o které se můžete opřít. Vnímám však, že i Vy máte také hezký vztah k rodičům, chodíte k tatínkovi do nemocnice, snažíte se o něj starat. Pokud by tatínek potřeboval dlouhodobější péči a Vy byste se o něj chtěla starat, je možné požádat o příspěvek na péči.

Dano, bohužel konkrétní radu, co s Vaším životem dál, Vám dát nemůžu, neznám Váš celkový stav, nemám o Vás dost informací. Jsem však ráda, že bojujete a hledáte cesty. Věřím, že se Vám to podaří, i když to nebude hned. Budu Vám držet palce!

 

Dalibor Osoha 14.5.2013 (19:23)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 14.5.2013 (21:57)

Pane Dalibore,

můj youtube kanál je zde:

http://www.youtube.com/user/petrahele/videos

Jsou to však pouze instruktážní videa pro zrakově postižené.

Co se týče pozitivních myšlenek, jsou pro člověka určitě dobré, je dobré, když směřujeme pozitivně, pozitivní myšlenky nám mohou ulehčovat různé aktivity a směřování k nim.

Dalibore, chápu, že se Vám do snů promítá to, co byste v životě chtěl. To co se nám nedostává v realitě, promítáme do snů. S psychoterapeutkou můžete pracovat na tom, jak dosáhnout úspěchů nejen ve snech.

Dalibore, na Vaše řádky se nedá odpovědět v tomto krátkém dopisu a sama cítím, že jsme se dostali na pomyslnou hranici toho, kde již končí možnosti internetového poradenství. Bylo by nutné nyní mluvit podrobněji o tom, co prožíváte, což se zde však nedá bohužel písemně uskutečnit. Bylo by fajn, kdybyste našel odvahu a navštívil odborníka, který Vám může pomoci a bude s Vámi mluvit o všem, co se Vám honí hlavou.

Budu držet palce a doufám, že se Vaše některé sny budou moci proměnit a realitu.

PS: prosím nezakládejte vždy nové vlákno, lze odpovídat přímo ve Vašem vlákně. Ostatní klienti se tak budou lépe v dotazech orientovat.

 

Dalibor Osoha 12.5.2013 (17:24)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 12.5.2013 (18:33)

Pane Dalibore,

děkuji Vám moc za zpětnou vazbu, je to pro mne hodně důležité. Co se týče chatového poradenství, bohužel jsem nyní časově velmi vytížena a klientů, kteří žádají tuto službu je opravdu mnoho. Proto jsem zatím, dočasně, musela zavést systém, že poradnu otevírám vždy v daný čas po dohodě s klientem. Není tedy problém napsat mail a můžeme se dohodnout na daný čas. Skype poradenství zatím neposkytuji, ale posílala jsem Vám odkazy na jiné poskytovatele této služby, kde by Vám mohli pomoci.

Ještě jednou přeji hodně sil a doufám, že se u Vás život postupně stočí na tu stranu, kde se budete cítit spokojený!

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 13.5.2013 (18:38)

Dalibore,

otestovala jsem všechna svá videa a fungují bez problému. Nevím, která videa jste si chtěl spouštět, ale na youtube jsou mí jmenovci, věřte, že má videa to nejsou - možná ta Vám dělají problémy. Moje videa jsou však spíše vzdělávacího rázu v oblasti kompenzačních pomůcek nikoho psychologie či psychoterapie.

S přáním pěkného dne

 

Dalibor Osoha 10.5.2013 (18:54)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 10.5.2013 (23:14)

Dobrý den, pane Dalibore,

věřte, že z těcho i předchozích Vašich řádků cítím, že Vám není psychicky dobře a je mi to líto. Vím, že hlavní problém, který nyní cítíte je finanční, bohužel v této oblasti Vám nemohu pomoci. Je to otázka na odborníka např. ve finanční poradně. Já jako psycholog Vám jen můžu pomoci sdílet Vaše problémy a pomoci Vám nasměrovat Vás tak, abyste mohl jít životem dál a spokojen. Opravdu si myslím, že by bylo ideální navštívit paní psychoterapeutku. Pokud máte pocit, že s ní nejste spokojen tak, jak byste si přál, není problém najít někoho jiného. Je pravda, že klient a terapeut si musejí navzájem sednout, jsou to dva lidé, kteří si musejí vyhovovat. Byla bych moc ráda, kdybyste našel takového odborníka, který Vám nyní trošku uleví od starostí, které musíte unášet.

Dalibore, chápu, že máte možná strach a stydíte se navštívít psychologa (terapeuta), ale chtěla bych Vám říci, že dnes lidé tyto odborníky navštěvují běžně, když v životě mají nějaká trápení či starosti, se kterými potřebují poradit či je s někým sdílet. Neznamená to, že by Vám musela být přiřazena nějaká diagnoza, takto mnoho psychologů vůbec nepracuje. Je to prostor pro Vás, kde můžete mluvit o všem, co Vás trápí, terapeut by Vám měl dát pomocnou ruku. A vnímám Vás osobně jako hodně přemýšlivého a chytrého člověka, který může z terapie opravdu čerpat. Prosím zvažte tuto možnost, mohla by Vám pomoci a já bych Vám to ze srdce přála.

Co se týče návštěvy psychiatra, zkusím Vám to trošku přiblížit, ale tím Vás nikam rozhodně nenutím, veškerá rozhodnutí jsou jen a jen na Vás. Píšete, že máte problémy se spánkem, deprese a někdy i sebevražedné myšlenky. V takovém psychickém rozpoložení Vám pravděpodobně není dobře a o to hůře se pak přemýšlí člověku o dalších možnostech, jak dál. Přeci jen v lepší náladě se nám rozhoduje trošku klidněji o různých možnostech naší cesty. Psychiatr by Vám mohl předepsat takové léky, které Vás zklidní, bude se Vám lépe spát a celkově byste se mohl cítit více pozitivně naladěněji. To, že navštívíte psychiatra, neznamená, že tam budete chodit celý život, naopak léky dostanete jen na určitou dobu, než se Vám udělá lépe. Ze zkušeností klientů vím, že léky často pomáhají v podobné situaci, jako jste nyní. To, že navštívíte psychiatra neznamená, že jste psychicky nemocen - jen jste v situaci, která je pro Vás náročná po stránce psychické a potřebujete léky trošku povzbudit a podpořit. Tím znovu opakuji, že Vás k ničemu nenutím, možná návštěva psychoterapeuta bude dostačující a Vy se snad budete moci cítit brzy lépe.

Jsem ráda, že Vám aspoň něco v životě dělá radost - píšete o pejskovi. Nevím, zda je možné, abyste ho měl doma, nebo abyste ho častěji navštěvoval. Každopádně je to nyní něco, co Vám může dodat smysl toho, proč dál bojovat.

Dalibore, při psaní této odpovědi se mi hlavou honí řada myšlenek, co bych Vám chtěla sdělit. Bohužel však možnosti internetového poradenství jsou limitované a není zde možné podrobně mluvit v psaném textu o Vaší situaci. Myslím si, že mluvit o tom, co se Vám děje a co cítíte, by Vám mohlo pomoci a rozhodně si to zasloužíte. Proto prosím uvažujte o psychoterapii.

Dalibore, jsem ráda, že jste se ozval a svůj problém chcete řešit, věřím, že budete moci žít zase spokojený život. Budu Vám držet palce, ať se Vaše situace brzy zlepší. Hodně sil přeji!

 

Dalibor Osoha 7.5.2013 (18:56)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 7.5.2013 (20:48)

Dobrý den, pane Dalibore,

děkuji Vám za důvěru, kterou mi svěřujete a zároveň chci napsat, že jsem ráda, že se se svým problémem svěřujete, že s ním nejste sám. Píšete, že jste již přes 9 let rozvedený a nedokážete si najít nový vztah, navíc jste se ocitl ve finanční tísni a jste zadlužen. Jste nezaměstnaný a nemůžete najít novou práci. Jste v silné depresi, nemůžete v noci usnout, bojíte se své budoucnosti, máte myšlenky na sebevraždu.

Dalibore, z Vašich slov cítím velký strach ale zároveň také hledání naděje. Už tím, že sem píšete, hledáte pomoc, hledáte nějakou jiskřičku, která by Vám pomohla. To vše mi říká, že chcete bojovat a nechcete se vzdávat. Avšak na druhou stranu rozhodně nechci podceňovat to, že Vám je nyní po stránce psychické špatně, máte deprese a někdy i myšlenky na sebevraždu.

Říkám si, že si zasloužíte pomoc, zasloužíte si, abyste se cítil na duši lépe, abyste tak mohl nabýt síly v dalším boji. Proto bych Vám doporučila návštěvu psychiatra, který Vám může předepsat léky, které by Vám mohly přinést větší uklidnění, klidnější spánek a více sil. Vše pak budete možná mnohem lépe snášet. Kromě toho bych Vám doporučila navštívit psychologa či psychoterapeuta – Vaše situace musí pro Vás být velmi zatěžující a byla bych ráda, kdybyste tak mohl aspoň od oborníka dostat podporu a provázení v této situaci. Zasloužíte si mít kolem sebe lidi, kteří Vás podpoří, možná to je nyní někdo z Vaší rodiny, kamarádů, možná právě odborník teď může být ten, kdo Vám pomůže nést Vaše trápení. Někdy samotné svěření se druhému člověku odlehčí na duši. Někteří psychologové a psychoterapeuté pracují zadarmo či na pojišťovnu, je dobré si to předem zjistit. Bohužel neznám Vaši lokalitu, takže Vám nemůžu předat konkrétní kontakty, avšak pokud je ve Vašem okolí krizové centrum, neváhejte ho navštívit. Krizová centra jsou většinou bezplatná a můžete je navštívit bez objednání.

Ve Vašem krátkém sdělení vidím hodně rovin, které byste možná chtěl řešit a které Vás trápí. Za prvé je asi pro Vás nyní důležité vyřešit Vaší finanční situaci. Ráda bych Vám v tom pomohla a měla bych radost, kdyby se podařilo Vaše dluhy vyřešit, bohužel však v tomto je má pomoc krátká. Předpokládám, že finanční situaci řešíte s právníkem, kteří často bezplatně pomáhají klientům v nouzi např. v občanských poradnách. Tam byste měl dostat kvalifikovanou pomoc ve finanční tísni. Také by Vám měli poradit, zda je možné ve Vaši situaci žádat o nějaké sociální dávky – předpokládám, že o toto vše jste se již pokoušel. Musím říci, že pokud Vám nepomůže s dluhy odborník na oddlužení, a Vy budete muset dále s touto otázkou bojovat, i tak si myslím, že existují cesty, jak jít dál. Jsou to možná cesty bolestivé, ale vždy můžete vidět nějaké jiskry v budoucnosti, něco co Vás těší, něco, čeho byste mohl dosáhnout i v této finanční tísni. Je to těžké, ale člověk se může postupně naučit radovat i z maličkostí.

S tím souvisí řešení dalších otázek Vašeho života, které by Vám mohly pomoci žít kvalitní a šťastný život. Píšete, že máte problém s hledáním práce. Věřím, že být nezaměstnaný a ještě k tomu zadlužený je velmi náročné a neustálé hledání práce a zároveň být často odmítán, člověka mnohdy sráží níž a níž. Zní to možná ode mne povrchně, ale je nutné vytrvat a usilovně práci hledat dál, věřím, že se Vám ji podaří najít. Také bych uvažovala, zda je možná ve Vašem případě nějaká rekvalifikace či kurz, který by Vám zvýšil úspěšnost na trhu práce. V tomto by Vám měli na úřadu práce poradit, prosím vytrvejte a vyhledejte jejich pomoc, zda by pro Vás přeci jen neměli nějaké řešení, které by zvýšilo Vaše postavení na trhu práce.

Vždy je dobré mít v takových zátěžových situacích kolem sebe někoho, kdo Vás podpoří, podá pomocnou ruku. Nevím, zda máte takovou oporu v okolí, rodině, u přátel? Píšete, že je pro Vás těžké navázat nový vztah. K tomu mě napadá možnost navštívit bezplatně poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Tam byste mohl pracovat právě na sobě samém v kontextu navazování vztahů.

Bohužel vím toho o Vás málo, ale ráda bych Vás podpořila v tom, abyste dál bojoval a hledal pomoc. Pokud si o svém problému chcete promluvit, můžete to také učinit na chatu či skypu linek důvěry, seznam je zde:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

(jen otevírací doba již může být aktuálně jiná, proto se prosím podívejte přímo na stránky poskytovatele). Na lince důvěry můžete anonymně hovořit o své situaci. Jsou také linky důvěry telefonické, ale vzhledem k Vaší finanční tísni Vám posílám kontakty internetové, kde neplatíte na rozdíl od telefonu hovory.

Dalibore, na závěr bych Vás ještě jednou chtěla podpořit, abyste vyhledal odborníka, nejlépe psychiatra a psychologa (psychoterapeuta). Můžete také volat na linku důvěry či navštívit krizové centrum. Chci Vám říci, že i když často vypadá situace „černě“, většinou i v takovém případě lze najít něco, co by Vás popohánělo dál, něco, co by dalo Vašemu životu sílu. Byla bych moc ráda, kdybyste takovou jiskřičku naděje našel, i když vím, že cesta k ní bude pravděpodobně pro Vás náročná.

Budu Vám držet palce a myslím na Vás!

 

PhDr Jiří Dolanský 25.4.2013 (19:36)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 25.4.2013 (20:14)

Dobrý den, pane Dolanský,

moc Vám děkuji za důvěru, že píšete do mé poradny. Ptáte se, jak jsme daleko s kamerkou pro lidi se zbytky zraku, jesti je někde návod či se tím někdo nezabývá.

Nevím, zda se ptáte přímo po kamerce se softwarem, kterým jsme se zabývali a na těchto stránkách popisovali. Cílem mělo být přinést zrakově postiženým bezplatný software a dokoupit pouze web kameru. Jinak totiž existuje řada velmi drahých kamerových lup (pokud budete chtít, můžu Vám předat kontakty na kompetentní osoby, které se tímto tématem zabývají).

V tomto textu tedy budu psát pouze o našem projektu bezplatné kamerové lupy. Možná jste si již na mých stránkách všiml, že se nám podařilo ve spolupráce s francouzským výrobcem vydat čestou verzi Portanum, což je právě software, který Vám text upraví z běžné web kamery.

http://petrahele.webnode.cz/news/objevte-s-nami-portanum-/

Zapnete webovou kameru, otevřete portanum a už můžete si text zvětšovat, měnit kontrast, barevná schémata apod. V tomto ohledu je Portanum opravdu velmi kvalitní software. Na webu mám také k němu napsaný návod, včetně klávesových zkratek. Pokud jste však v tomto ohledu začátečník, máte problém se zrakem a takový dlouhý text se Vám čte špatně, ráda Vám poskytnu konkrétní rady. Bohužel, Poratanem se nikdo v ČR nezabývá, přeložila jsem ho já ve spolupráci s dobrovolníky a je to jediný kvalitní bezplatný program pro zrakově postižené.

V současné době připravujeme instruktážní video. Protože však všechny naše aktivity děláme ve volném čase, mějte prosím trošku strpení, očekáváme, že video bude dokončené do 14 dní a ihned ho na webu zveřejníme.

Pokud budte mít jakékoli dotazy, nebo budete chtít danou věc probrat po telefonu, samozřejmě je to možné, do osobního emailu bych Vám poslala své číslo

Děkuji za trpělivost a přeji krásný den

 

Katka 26.3.2013 (16:00)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 26.3.2013 (18:23)

Dobrý den Katko,

děkuji Vám za důvěru, že jste se obrátila do mojí poradny. Píšete, že jste v maturitním ročníku a jste pod velkým tlakem, což vás dostává do stresu. Pořád jste hodně napjatá a nedokážete se uvolnit, často bojujete s emocemi jako vztek či pláč. Nic Vás nebaví a nechcete pro nic žít. Nejčastěji byste to tady všechno vzdala a ukončila na tomto světě.

Katko, doba před maturitou je opravdu velmi psychicky náročná, člověk musí bojovat s velkou zátěží, se stresem a někdy může mít i pocit, že vše co dělá, nemá smysl. Vše však má svojí míru únosnosti a pokud se nyní cítíte tak, jak mi popisujete, opravdu si zasloužíte takovou pomoc či podporu, která by Vám pomohla lépe zvládnout tyto hektické předmaturitní dny.

Moc toho o Vás a Vašem příběhu nevím, jen to, co mi tu píšete, takže má odpověď může být jen obecnějšího charakteru. Píšete, že byste nejraději vše vzdala, avšak píšete sem a říkáte si o pomoc, hledáte řešení. Myslím, že chcete bojovat a svoji situaci řešit a toho si moc vážím.

Píšete, že často se u Vás objevují emoce jako vztek či pláč. Takové emoce většinou nejsou škodlivé a mohou Vám pomoci dostat ze sebe určitý Váš vnitřní neklid, což Vám může trošku pomoci. Pokud však Vás tyto emoce hodně obtěžují, lze s nimi pracovat s odborníkem.

Bylo by nyní dobré, kdybyste začala myslet více na sebe, na svůj odpočinek, relaxaci. Kromě učení je dobré najít si každý den chvilku, kdy se budete věnovat jen sobě, budete se věnovat činnostem, které Vás těší. Práce musí být vyrovnána dostatečným odpočinkem tak, abyste měla energii pro další učení.

Učení je dobré si naplánovat, určit si, co zvládnete, jaké jsou Vaše možnosti. Za určitý naučený objem látky se také můžete motivovat – např. dobrým jídlem, vycházkou, popovídáním s přáteli, dobrým filmem apod. Můžete se tak vždy těšit na něco, čím budete po učení odměněna.

Také si říkám, zda máte kolem sebe někoho, kdo Vás může v tomto stresovém obdobní podpořit, s kým můžete o tom, co prožíváte mluvit. Může to být např. kamarádka, přítel, někdo z rodiny, prostě človíček, kterému důvěřujete, který Vás může vyslechnout a dát Vám podporu, kterou si zasloužíte.

Chtěla bych Vám říci, že odborník Vám může pomoci Vás např. naučit relaxovat, takže byste nemusela být vždy tak napjatá a mohla se trošku uvolnit. Pokud se naučíte správně pod odborným dohledem relaxovat, je možné relaxaci provádět i sama doma, což by Vám mohlo pomoci. S odborníkem také můžete hovořit o Vašem denním režimu, rozložení učiva apod. Můžete také společně probírat Vaši motivaci k učení, hledat v učení a maturitě smysl tak, aby se Vám učilo lépe.

Kromě tematiky učení budete s psychologem mluvit o tom, co prožíváte, jak dané situace zvládáte či nezvládáte, jak se cítíte, co lze udělat proto, aby Vám bylo lépe. Sdílené trápení je někdy menší trápení.

Říkáte, že nemáte peníze na psychologa. V tuto chvíli Vám můžu říci, že existují psychologové, kteří poskytují péči zdarma – pracují buď na zdravotní pojišťovnu nebo pod sociálními službami. Lze také navštívit krizové centrum, které je bezplatné. Bohužel nevím, odkud jste, proto Vám nemůžu poskytnout kontakt, kontakty na psychology ve Vašem místě bydliště Vám poskytnou příslušné linky důvěry, kde mimo jiné také můžete o svém problému více hovořit. Kontakty jsou zde:

http://www.capld.cz/linky-duvery-cr

O svém problému můžete také bezplatně hovořit na chatu s krizovým pracovníky. Seznam chatových linek najdete zde:

http://petrahele.webnode.cz/news/seznam-skype-a-chat-psychologickych-poraden-poraden/

Psychology, kteří pracují bezplatně ve Vašem kraji, také naleznete na internetu.

Katko, závěrem Vás chci podpořit, abyste pokračovala v „boji“ s maturitou, věřím, že ji zvládnete a poté si budete moci pořádně odpočinout a oddychnout. V životě musíme často podstupovat některé náročné situace, když je však zdárně zvládneme, tak naši psychiku posílí a dají nám naději lépe zvládat podobné situace v budoucnu. Přeji Vám, ať najdete dobrého psychologa či psychoterapeuta, se kterým budete moci otevřeně mluvit o Vaší situaci. Bohužel možnosti internetového poradenství jsou omezené, a abych Vám mohla více poradit, potřebovala bych slyšet Váš příběh. Věřím, že s psychologem se Vám podaří najít takovou cestu, která pro Vás bude příjemná a stres budete moci nechat za sebou.

Držím Vám palce!

 

Lenka a Janička 14.3.2013 (21:26)

Mgr. Petra Helebrantová reaguje: 14.3.2013 (22:22)

Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz. Ptáte se, zda- li strabismus zjištěný u dvouletého dítěte může souviset s opožděným vývojem dítěte. Bohužel na totu otázku nemůžu přesně odpovědět, neboť neznám vaše dítě kopmlexněji.

Jeslti to dobře chápu, strabismus byl u vaší dcery zjištěn až ve dvou letech. Dítě poznává svět hlavně zrakem a zvlášť vývoj v prvních letech života je stěžejní, pakliže je zrak zásadně omezen, může to mít jistý vliv na vývoj dítěte. Zde nejde tak ani o to, že má Vaše dcera strabismus, ale strabismus u ní pravděpodobně způsobuje ambyopii (tupozrakost). Tupozrakost znamená, že dítě vidí špatně a u některých dětí může být vízus snížen až k praktické slepotě. Nevím, jaký má nebo při zjištění měla dcera vizus (zraková ostrost - udává se ve zlomku např. 6/36) a zda měla dcera vízus snížený na jednom nebo obou očích. Pakliže byl vízus zásadně snížený, opravdu to může mít vliv na vývoj dítěte. Většinou však u dítěte bývá jedno oko poměrně dobře vidoucí a druhé vidí mnohem méně. Dítě tedy jedním okem může poznávat velmi dobře svět kolem sebe.

Je dobře, že s dcerou doma procvičujete, prohlížíte knížky a také věřím, že váš oční lékař vás informuje o zlepšování zraku u Vaší dcery.

Chci Vám říci, že to že dítě ve 3.5 letech nepoznává barvy, nepočítá do třech apod. sice může značit o opožděném vývoji, ale pořád je to věk, kdy se dítě rozvíjí a může k rozvoji dojít později. U některých dětí pak může dojít ke skokovému posunu ve vývoji. Pokud je dítě ve stimulujícím prostředí, a podle toho, co popisujete, tak Janička určitě je, pravděpodobně děláte vše pro její vývoj a uvidí se teprve, jak bude dále vývoj pokračovat. S poznáváním barev bych se jen ujistila, zda Janička nemá postižený barvocit, tzn. zda barvy zrakem umí rozpoznat.

Pokud byste měla pochybnosti o dalším vývoji Vaší dcery, můžete navštívit dětského psychologa. Pokud byste potřebovala konzultovat stav zraku Vaší dcery, můžete navštívit zrakového terapeuta, který zrak vaší dcery vyšetří komplexně a zodpoví Vám otázky ohledně možného vlivu slabozrakosti na vývoj Vaší dcery.

Věnujte se dceři tak, jak děláte doteď, pokračujte ve stimulaci zraku a hlavní je, že Vy se dceři věnujete, jste s ní, dáváte ji lásku.

Přeji Vám, aby se Janička brzy vývojově srovnala s ostatními dětmi a věřím, že se to povede

Držím palce

Lenka a Janička reaguje: 17.3.2013 (21:53)

Paní doktorko, moc moc děkuji za Vaši odpověď! Přeji ať i Vám se daří a děkuji za optimistické naladění :-) S pozdravem, Lenka a Janička

 

Mgr. Petra Helebrantová 1.12.2012 (23:47)

Dobrý den, milí čtenáři,

právě byla otevřena nová podoba poradny, starší příspěvky si můžete přečíst níže. Doufáme, že budete s poradnou spokojeni, neboť tento typ poradny Vám má zajistit rychlejší odpovědi.

Znovu připomínám, že můžete pokládat jakékoli otázky z problematiky lidí s postižením a otázky, které se týkají psychických či psychosociálních obtíží člověka.

Všem přeji krásné adventní dny!


Diskuze (archiv)

Datum: 03.02.2017

Vložil: test

Titulek: test

test

Odpovědět

—————

Datum: 13.11.2015

Vložil: Lenka

Titulek: Prosím o radu

Dobrý den, jsem v hrozné situaci a nevím jak s ni naložit. Ačkoli je mi pouhých 14 let, prosím vás o radu. Můj nejlepší kamarád dělá jednu pitomost za druhou. I on je v tom samém věku jako já a bohužel se před dvěma rokama zamiloval do nesprávné osoby. Byla to moje kamarádka jenže si to neuvědomila a vytírala s nim jako s hadrem. A pak mu osud dal další danajský dar a zamiloval se do další mé kamarádky která ho nechce ale on to sni nechce vzdát a pořád ji uhání. Bohužel ona mi někdy přijde jako by neměla kousku citu v sobě, ona se už totiž párkrát opila a vždy když se takto opije tak mu vola a dává mu falešnou naději a pak když vystřízliví tak to vezmu zpět. Pro mne je těžké něco z něj dostat ale nakonec jsem zjistila že když přijde do třídy tak předstírat úsměv aby se ho lidi neptali co se děje, podřezává se a má sklony se zabit. Mám o něj obroooovský strach protože chce být pořád sám. Myslím že kdyby ty dvě holky nikdy nepotkal dokázal by rozesmát celí svět a rozdal by snad vše co má jen aby vykouzlil někomu úsměv na tváři. Prosíííím pomozte mi.

Odpovědět

—————

Datum: 08.11.2015

Vložil: FRANKLIN SCOTT

Titulek: franklinosayandescott@gmail.com

Ahoj všichni, já jsem Jenny Williams svobodná matka od Gruzie USA, budu rád podělil o tento velký svědectví o tom, jak já mám půjčku od Franklin Scott úvěr společnosti, když jsme byli vyhnáni z našeho domova, když jsem nemohl zaplatit své účty už , poté, co byl scammed různými společnostmi on-line a popíral půjčku mou bankovních a jiných nějakou jinou družstevní záložny jsem navštívil. moje děti byly pořízeny pěstounské péče, byl jsem úplně sám na ulici. Až do dne, kdy jsem hanebně vešel do staré školy kamarád, který mě seznámil s tohoto Boha bát půjčky společnosti (Franklin Scott úvěr společnosti). Nejdřív jsem jí řekl, že já nejsem připraveni přijmout jakékoli riziko vyžádat on-line půjčku anymore, ale ona mě ujistila, že budu získala svou půjčku od nich. Na druhou stranu jsem si vzal kvůli mé bezdomovectví jsem si vzal soud a požádal o půjčku, jsem vyplnil formulář žádosti o úvěr a pokračoval se vším, co bylo požadováno ze mě naštěstí pro mě dostal půjčku ve výši $ 120,000.00, který jsem požádal o od tento úvěr společnosti (franklinosayandescott@gmail.com) a já jsem rád, že jsem vzal riziko, a požádal o půjčku. moje děti dostaly zpátky ke mně a teď i vlastní domov a podnikání mé vlastní. Vše jde vděčnost panu Franklina Scott Bůh poslal úvěru věřitele za to, že smysl na mém životě, kdy jsem ztratil veškerou naději, tak jsem dal slib, aby mé vlastní, že budu i nadále svědčit na internetu o tom, jak já mám půjčku. Potřebujete půjčku naléhavě? laskavě a rychle Zkontaktovat tuto velkou firmu nyní pro váš úvěr prostřednictvím e-mailu: franklinosayandescott@gmail.com on je laskavý povzbudit.

I nadále Jenny Williams

Odpovědět

—————

Datum: 09.05.2015

Vložil: joyce

Titulek: help

Mé jméno je JOYCE.I bude milovat sdílet své svědectví všem lidem ve fóru cos jsem nikdy nenapadlo, že budu mít můj přítel zpátky a on se tolik znamená me..The chlapce Chci se dostat oženit se mi na 4 týdny na naší svatbě na další dámu .., když jsem volal mu, že nikdy vybral mé volání, on se vypouští mě na svém facebooku a on změnil jeho stav facebook z ženatý s Single ... když jsem šel do jeho místa výkonu práce řekl svému šéfovi on nikdy nechci vidět me..I ztratil svou práci v důsledku této protože já dotírat dostat sám sebe už, byl můj život vzhůru nohama, a všechno, co nešel hladký se svým životem ... Snažil jsem se vše, co jsem mohl udělat, aby mu zpět na všechno nevyšlo, dokud jsem se setkal s mužem, když cestuji do Afriky vykonat nějaký obchod se vyvíjí několik let back..I řekl mu můj problém a všichni prošli při získávání ho zpátky, a jak jsem ztratil svou práci. ..he mi řekl, že mi pomoct ... já nevěřím, že v první place.but přísahal, že mi pomůže ven a on mi řekl, že důvod, proč mě můj přítel opustil a také mi řekl některé skryté tajemství. Byl jsem ohromen, když jsem slyšel, že z him..he řekl, že bude kouzlo pro mě a já budu vidět výsledky v příštích několika days..then i cestovat zpět do USA následující den a já jsem mu zavolal, když jsem dostal domů, a on řekl, že je zaneprázdněn odlévání ty kouzla a on koupil všechny materiály potřebné pro kouzla, řekl am gonna vidět pozitivní výsledky v příštích 2 dny, které je čtvrtek ... Můj přítel mi volal přesně v 12:35 ve čtvrtek a Omlouvám se za všechno, co udělal ..he řekl, že nikdy nevěděl, co dělá, a jeho náhlý jednání nebylo úmyslné, a on slíbil, že k tomu, že again.it byl jako já snil, když jsem slyšel, že od něj, a když jsme skončili zavolej, i volal muž a řekl mu, můj přítel zavolal a Dr egbo řekl, že jsem neviděl nic, přesto ... on řekl, že jsem se také dostat svou práci zpět za 3 dny time..and když jeho neděli mě oni volali na moje práce místo obnovit kanceláře pondělí a získat větší podporu z mé kanceláře. prosím, pokud někdo potřebovat takovou pomoc by měla uegent kontaktovat tohoto muže, protože to je jediný způsob, jak ho zaplatit a pomoci svého kolegu fórum taky. je to e-mail, dregbosolutioncenter@gmail.com, a telefonní číslo je, 2348106743270.

Odpovědět

—————

Datum: 19.04.2015

Vložil: Anna

Titulek: Nebezpečné pomluvy

Velice se trápím. Dospělý syn se mi svěřil, že již delší dobu má problémy. Začalo to vyhrožováním a pronásledováním nepřízpůsobivými. To se částečně vyřešilo pomocí asistenta městské policie. Jenomže také se projevilo to, že vše způsobili kolegové, kteří pravděpodobně tuto skupinu k pronásledování navedli. Nyní se zesílily pomluvy, které syna velice poškozují v očích obyvatel města i okolí. Syn je řidič autobusu stále mezi lidmi a kolegové též. Neví, proč tato šikana vznikla. U firmy pracuje 9 let a toto se děje až poslední rok. Syn je dost citlivý a proti hrubým pomluvám se neumí bránit. Váhá dát výpověď. Tvrdí, že je znemožněný v celém regionu a myslí, že kvůli pomluvám, které snižují jeho inteligenci, nové zaměstnání nenajde. Žijí s přítelkyní ve vlastím domku a ta odmítá odejít jinam. Také asi syn cítí zodpovědnost za mne, i když mu to vymlouvám (jsem vdova). Jenomže velice se trápí, poradit se nemá s kým, těžko se s takovými věcmi svěřuje. Nadřízení asi nemají zájem to řešit. Když se o tom začne bavit s některým kolegou, popírá to. Cítí však změnu v jejich chování. Neví čím se provinil. Prosím, poraďte, co má dělat. Velmi Vám děkuji. A.

Odpovědět

—————

Datum: 15.12.2014

Vložil: Klára

Titulek: Můj problém mne neustále omezuje

Dobrý den,tento problém mi přetrvává už delší dobu.Asi před 10 lety jsem měla problém s vysokým tlakem,vyšetření byli vše v pořádku a časem vše odeznělo samo.Ale od té doby mám neustále potřebu se pozorovat.Omezuje mi to v nakupování a cestování se synem.Už předem mi koluje v hlavě že se mi určitě v obchodě udělá zle ( nejistý krok,motání hlavy,návaly...) samozřejmě to také potom tak je.Občas se mi podaří myslet na něco jiného a zároveň se mi tak udělá lépe,ale musím být neustále něčím zaměstnaná a myšlenkami abych neměla možnost myslet na to kdy mi zase bude špatně.Doma je to lepší,jen tedy stačí nějaká návštěva a začnu být nervozní občas se stane že jsem malátná.Také jsem na sobě vypozorovala že venku stačí když okolo mne prochází lidi a já hned začnu být malátná,mám nejistý krok atd... kort ted před Vánoci když je všude lidí spostu.Už nevím co stím,tak mi napadlo zeptat se Vás.JInak jsem si také myslela že to mám vše ze zad ale již docházím na rehabilitace a mé problémy stále přetrvávají stejně.Vždy se začnu potit a znejistím.Jsem celkem stresující člověk,hodně si ty mé stavy vyvolávám tím.Ale už si nevím rady,vzhledem k tomu že mám malého syna tak mi to hodně omezuje.Děkuji moc

Odpovědět

—————

Datum: 05.08.2013

Vložil: Bára

Titulek: Děkuji

Předně bych Vám chtěla strašně moc poděkovat, je příjemné a je to veliká úleva vědět, že mi někdo rozumí. Máte úplnou pravdu, chtěla bych o něm slyšet něco pěkného a opravdu mě potěšilo, že se podle vás může člověk změnit a překonat svojí závislost, všichni říkali, že se lidé nemění. </p><p> </p><p>
A určitě mě už napadlo, že to nemusí dopadnout úplně dobře a, že mě setkání s ním může zklamat, ale myslím, že tohle nezjistím dokud to nezkusím a asi bych si potom vyčítala, že jsem se s ním nesetkala, stejně na něj myslím tak jako tak.. Ještě jsem Vám chtěla říct, že nějakou dobu potom co jsem se dozvěděla pravdu jsem si vybavila pár věcí, vím, že jsem byla malá a jsou to taky jenom útržky, ale on je v nich jako dobrý člověk, vidím jak jsem s ním v kuchyni a on něco krájí a dává mi ochutnat nebo jak ležíme v posteli a díváme se na pohádky. Nemám na něj jedinou špatnou vzpomínku... Byla bych radši kdyby to někdo rozhodl za mě... Bojím se, že když za ním pojedu bude pořád špatný člověk a budu mu ukradená, ale přitom doufám, že bude rád že mě uvidí... Je to těžké... </p><p> </p><p>
Ale Vám bych chtěla moc poděkovat, děláte úžasnou věc a strašně jste mi pomohla už jenom tím, že jsem se vám mohla svěřit. Chtěla bych říct, že jste vážně úžasná. Děkuji Vám.

Odpovědět

—————

Datum: 05.08.2013

Vložil: Mgr. Petra Helebrantová

Titulek: Re: Děkuji

Báro, ano věřím, že každý člověk se může změnit, když má tu vůli to udělat. A někdy to udělá kvůli sobě, někdy ten "hnací" motor pro něj mohou být druzí lidé, kteří pro něj něco znamenají. Na druhou stranu bych Vám nerada dávala plané naděje, protože opravdu nemůžeme vědět, jaká je situace s Vaším biologickým otcem. Můžete věřit a doufat, že se změnil či se změní,ale je také dobré počítat s tím, že vše zůstalo tak, jako dříve. Ale i to je dobré, poznat druhého člověka a smířit se s tím, jaký je, vzít to jako realitu, která přede mnou stojí. Připadá mi to jako dort, na který máme chuť, ale na druhou stranu se bojíme, že nám nebude chutnat. Teprve až když ochutnáme, tak zjistíme, jak se věc má.
Chápu, že po té, co jste se o svém otci dozvěděla, začala jste mít různé vzpomínky. Možná to ani nejsou reálné vzpomínky, které se staly, možná ano, možná to jsou vaše fantazice, vaše přání, upravené vzpomínky takové, jaké byste chtěla mít. Je to podobné jako se sny, kde se nám zdají příběhy ze života, které znázorňují něco, co chceme, po čem toužíme, čeho se naopak bojíme... A to vše nám říká, jak je pro naši mysl daná věc aktuální a ve Vašem příběhu cítím, jak moc byste chtěla svého otce poznat. Chápu, že se však rozhodnutí bojíte a příjemnější by bylo, aby ho za Vás někdo udělal, to však není možné. Nespěchejte na sebe, dejte si ještě čas a uvidíte, jakým směrem se vydáte. Přeci jen se nemusíte rozhodnout dnes či zítra, ale můžeme zatím svého otce nechat plynout ve Vaší mysli.
Budu na Vás myslet!

Odpovědět

—————

Datum: 28.06.2011

Vložil: Janeta a Adámek

Titulek: Oboustranná katarakta, centrální hypotonický syndrom, opožděná myelinizace mozku, psychomotorická retardace

Mám ročního syna, který prodělal již čtyři operace očí, corné pole je prý čisté, v této fázi začíná rozpoznávat asi do 1 m, co přesně vidí či nevidí zatím nevíme. Na přesné měření jedeme 12.7.11 k MUDr. Zobanové. Stimulujeme zrak 2 hod denně, střídavá okluze. Prosím o nějaké rady, jak stimulovat zrak při střídavé okluzi. Adámek nesedí, zatím jen leží nebo je na bříšku. Mám stránky www.katarakta-hypotonie.webnode.cz, tam jsou fotky jak zatím stimulujeme, co mě napadlo. Pokud budete mít i jiné nápada a postřehy budu ráda. S pozdravem Janeta

Odpovědět

—————

Datum: 28.06.2011

Vložil: Petra

Titulek: Re: Oboustranná katarakta, centrální hypotonický syndrom, opožděná myelinizace mozku, psychomotorická retardace

Přeji krásný den Janeto!
Pečlivě jsem si pročetla Vaše webové stránky, ze kterých je patrné, že ačkoli jste si prožili (a možná že stále prožíváte) náročné období, přesto se snažíte maximálně podporovat Adámka.
Je výborné, že jdete na měření zrakových funkcí k Mudr. Zobanové - je to odborník na svém místě a určitě vám pomůže doporučit maximum pro lepší rozvoj zraku Adámka. Navíc je zde i zraková terapeutka.
Je obtížné radit, co konkrétně ještě vyzkoušet, protože netuším, co vše už jste zkusili. Navíc předpokládám, že k vám domů jezdí raná péče, která vám půjčuje pomůcky ke stimulaci zraku. Pomůcek je opravdu velké množství a předpokládám, že již většinu vám nabídla raná péče. Konkrétní cvičení pro střídavou okluzi nejsou. Myslím, že teď bude podstatné vyšetření zrakových funkcí u Mudr. Zobanové, na základě toho bude moci být stanoven nějaký konkrétnější plán rozvoje zraku.
Věřím, že jste možná v nejistotě a nechcete zanedbat něco v rozvoji zraku. Pravdou je, že první roky v životě dítěte jsou opravdu klíčové, pokud však stimulujete dvě hodiny denně, tak je to optimální. Navíc i když přímá zraková stimulace Adámka je dvě hodiny denně, přesto určitě zrakovou stimulaci prokládáte celým dnem. A je výborné, že stimulujete, co vás napadne a přirozeně stimulaci prokládáte celým dnem. Myslím, že právě vřelý vztah mezi Vámi a Adámkem je to klíčové a Adámkovi to hodně pomůže v jeho rozvoji. Někdy totiž máme potřebu za každou cenu dítě učit mnoha dovednostem až můžeme dítě přestimulovat, což má samozřejmě negativní vliv na dítě. Je proto dobře, že se necháváte vést sama sebou. Myslím, že toho pro celkový zdárný vývoj Adámka děláte hodně a držím Vám palce, ať se dále daří, Mudr. Zobanová Vás blíže nasměruje. Stimulace zraku je opravdu důležitá.
Přeci jen bych se chtěla zeptat, zda znáte stimulátor zraku- sen switcher, je zdarma, nainstalujete si ho na počítač a snažíme se, aby dítě aspoň chvilku fixovalo. Navíc je doplněn i zvukem pro lepší upoutání dítěte. Program je zde:
http://www.northerngrid.org/index.php/component/content/article/81-sen/271-sen-switcher
Dále jestli jste neviděla stránky Lei Hivarinnen, která se zaměřuje na diagnostiku dětí s kombinovaným postižením a právě taktéž zrakovou stimulaci. Zde je něco k té stimulaci:
http://www.lea-test.fi/en/stimulat/videos/index.html
Píšete, že Adámek stále nesedí, pouze leží. Je otázkou, do jaké míry je "zpožděn" centrálním hypotonickým syndromem, avšak samozřejmě nevidomost obou očí má zásadní vliv na vývoj dítěte. Jakmile se jeho zrak zlepší, měl by udělat větší pokrok ve vývoji. Předpokládám, že k rozvoji opět máte různé pomůcky např. sluchové, hmatové apod., aby byl Adámek nucen pohyb měnit. Asi jste četla knížku Lei Nielsen - Učení zrakově postižených dětí v raném věku. Tam jsou dobré rady, jak si pomůcky opatřit.
Snad Vám tyhle řádky budou aspoň k něčemu, je opravdu těžké radit takhle přes internet, když jsem Vaše dítě neviděla.
Přeji Vám ať se daří Adámkovi ale také i Vám!

Odpovědět

—————